VLAŠTOVIČNÍK VĚTŠÍ
- Léčivé účinky: oficiální
Vlaštovičník větší: GIT: Oficiální - Celkové působení drogy je spasmolytické, cholagogické, cholekinetické, choleretické. Užívá se při cholecystopatiích a na doléčení posthepatických stavů. Droga se ordinuje při kolikách trávicích orgánů a žlučovodů. Dobré výsledky byly dosaženy i při léčbě žaludečních a duodenálních vředů. Výtažky z natě se kombinují s jinými drogami. Zápar z natě obvykle v kombinaci s listem máty peprné se ojediněle ordinuje při onemocnění jater a žlučníku.
Vlaštovičník větší: Kardiovaskulár: Oficiální - Droga působí vazodilatačně na věnčité tepny a dále hypotonicky.
Vlaštovičník větší: Urogenitál: Oficiální - Droga působí uterotonicky. Významný je i diuretický účinek, který se připisuje saponinům. Droga se ordinuje při kolikách močových cest a ledvinových kolikách (při urolitiáze). Dobré výsledky byly dosaženy při bolestivé menstruaci.
Vlaštovičník větší: Neuropsych.: Oficiální - Chelidonin působí podobně jako morfin - centrálně sedativně a analgeticky. Také celkové působení drogy je mírně centrálně sedativní.
Vlaštovičník větší: Respirační: Oficiální - Celkový spasmolytický účinek se projevuje bronchodilatačně v dýchacích cestách. Droga se ordinuje při bronchiálních spasmech (při dráždivém kašli a astmatu).
Vlaštovičník větší: Ostatní: Oficiální vnitřní - Droga působí bakteriostaticky. Všechny alkaloidy - především však chelerytrin a sanguinarin - působí výrazně antimikrobiálně na gramnegativní i grampozitivní bakterie, stejně jako na některé cizokrajné prvoky (např. Trichomonas vaginalis). Mají také antimykotické (protiplísňové) účinky. Prvděpodobně jsou zodpovědné i za inhibiční účinek proti viru pásového oparu.
Vlaštovičník větší: Kůže: Oficiální - Byl zkoumán při hledání protirakovinových léčiv. Alkaloidy vlaštovičníku (chelidonin aj.) jsou zčásti založené na bazi benzofenantridinu, takže mají určité cytostatické působení (zastavují růst nádorových buněk - předpoklad aplikace na bradavice), jenže jsou příliš toxické. Pro antimikrobiální a antimykotické účinky je droga vhodná i k zevnímu užití, hlavně při chronických ekzémech, práškovaná nať se ve formě pasty aplikuje při počátečních stádiích kožní TBC, rakoviny kůže a psoriáze.
Vlaštovičník větší: Ostatní: Oficiální zevní - Zápar z natě obvykle v kombinaci s listem máty peprné se ojediněle ordinuje při paradentóze.
- Léčivé účinky: lidové
Vlaštovičník větší: GIT: Lidové - Droga má silný spasmolytický účinek. Spolehlivě tlumí kolikovité bolesti trávicího traktu (žaludku, střev a žlučníku). Spasmolytický efekt, zvláště při průjmových onemocněních, je umocňován efektivním působením antibiotickým. Zvyšuje také střevní tonus. Uvádí se použití při peptickém vředu. Odvar z kořene se užíval při dyzenterii. Vlaštovičník je nejspolehlivějším prostředkem při těžkých onemocněních jater, zvláště když se užívá v čerstvém stavu. Používá se, protože pročisťuje krev a játra, stimuluje jejich činnost, dobře ovlivňuje i látkovou výměnu. S úspěchem se užívá také při onemocnění žlučníku, působí žlučopudně, užívá se i při žloutence. Může se uplatnit při žlučníkových kaméncích a poruchách odvodu žluče. Možno jej doporučit i při zlaté žíle a pálení v konečníku. Pomáhá také při zduření jater. Vlaštovičník je důležitou součástí různých žlučníkových a jaterních čajů.
Vlaštovičník větší: Kardiovaskulár: Lidové - Užívá se při bolestech v oblasti srdce. Droga prohlubuje srdeční činnost. Tlumí srdeční tachykardii, bušení srdce, mírně snižuje krevní tlak. Může se uplatnit při angině pectoris. Pod vlivem drogy se roztahují srdeční cévy, což je výhodné např. při angině pectoris. Rostlina pročisťuje krev a napomáhá tvorbě krve. Při užívání této rostliny se lehce zvýší krevní tlak ???. Používá se spolu s kopřivou a výhonky černého bezu při leukémii. Této čajové směsi je však třeba vypít za den alespoň dva litry, má-li se dosáhnout dobrých výsledků.
Vlaštovičník větší: Urogenitál: Lidové - Zvyšuje děložní tonus, reguluje menstruaci. Působí mírně močopudně. S úspěchem se užívá při onemocnění ledvin. Možno jej doporučit i při píchání a pálení při močení. Tlumí křeče v močovém aparátu.
Vlaštovičník větší: Smysly: Lidové - Vlaštovičník je možno doporučit i při hučení v uších. Droga se doporučovala při očních chorobách.
Vlaštovičník větší: Neuropsych.: Lidové - Droga také působí analgeticky, její účinek se poněkud podobá účinku papaverinu, není ovšem tak výrazný. Dále působí centrálně sedativně, tlumí vzrušivost nervové soustavy.
Vlaštovičník větší: Celkové metabolické účinky: Lidové - Rostlina pročisťuje krev.
Vlaštovičník větší: Respirační: Lidové - Může se uplatnit i při průduškovém astmatu a při tlumení dráždivého kašle u bronchitidy a černého kašle. Odstraňuje křeče bronchů.
Vlaštovičník větší: Ostatní: Lidové vnitřní - Užíval se proti horečce. Vlaštovičníkové alkaloidy se užívaly místo morfinu. Čínští lékaři předepisovali vlaštovičník při bolestech (analgetikum). Uvádí se i užití vlaštovičníku při léčbě některých forem rakoviny. Celkově droga působí fytoncidně. Farmakodynamika drogy je poměrně složitá, protože řada obsahových látek působí opačně, a tím se vlastně ve svých účincích ruší. Působí výrazně antibioticky na bakterie i některé prvoky, například Trichomonas vaginalis, způsobující poševní výtoky. Droga omezuje svalové napětí (spasmolytikum).
Vlaštovičník větší: Kůže: Lidové - Zevně se užívá formou masti, např. při kožní TBC i jiných těžších kožních afekcích. Zevně se používá při chorobách kůže, kuřích okách, bradavicích a nemizejících lišejích. Šťáva z vlaštovičníku léčí kožní rakovinu, potírá-li se nemocné místo 5-6x denně (navíc se chodí na ozařování). Mají-li ženy chlupy ve tváři nebo silně ochlupené ruce a nohy, ukazuje to na poruchu ledvin. Napadená místa se potírají šťávou z vlaštovičníku, kterou získáme odstředivkou. Čerstvá šťáva vydrží v chladničce až půl roku. Po natření necháme šťávu několik hodin účinkovat, potom jemným mýdlem umyjeme a vyschlá kůže se natře mastí z měsíčku lékařského nebo olejem z heřmánku či třezalky. Kromě toho je nutné v průběhu dne vypít tři až čtyři šálky čaje z kopřivy a užívat sedací koupele z přesličky, aby se ledviny lépe prokrvily. Bradavice odstraňujeme čerstvou mléčnou šťávou, kterou vícekrát denně naneseme na bradavici. U některých lidí zmizí bradavice velmi rychle, u některých nezmizí vůbec. Žlutá mléčná šťáva z čerstvé rostliny odstraňuje bradavice. Aplikuje se ve formě obkladů při furunkulóze a rozličných ekzémech. Zevně se užívá při ošetřování mikrobiálních ekzémů. Vzhledem k prudkému působení není droga vhodná pro preventivní využívání. Vyleptání bradavic čerstvou šťávou je sice bezpečné, ale je třeba mít jistotu, že se nejedná o névus (mateřské znaménko), což neodborník nemůže vždy přesně rozlišit. Lidově se radí použít teplých koupelí rukou příp. nohou proti různým alergiím. Efektivnější je využití čerstvé byliny.
Vlaštovičník větší: Ostatní: Lidové zevní - Šťáva se užívá na bradavice a kuří oka. Mažou se s ní i kožní vředy a vyrážky. Zevně se dává i na zatvrdlé žlázy a nověji i na revmatické otoky kloubů. Stonek se ulomí u uzliny a vytékající mléčnou šťávou se častěji potírají nemocná místa. Čerstvou šťávou, resp. odvarem se vymývají těžko se hojící a zahnisané rány, bércové vředy apod. V lidovém lékařství se užívá vlaštovičník hlavně zevně. Při bolestech zubů se doporučuje žvýkat kořen, hlavně sušený. Čerstvá šťáva se užívá proti bradavicím, které se jí natírají. Šedý zákal a skvrny na rohovce mizejí. Šťáva pomáhá i při krvácení a odchlípnutí sítnice. Sebere se vlaštovičník, umyje se a křehký stonek se rozdrtí mezi navlhčeným palcem a ukazováčkem. Takto získanou šťávou se ukazovákem potřou koutky zavřených očí. Oči se sice nepotřou, ale z koutků se šťáva do nich dostane. Toto platí pro šedý zákal, oslabení zraku a preventivně též tehdy, když se velmi namáhají zdravé oči. Šťáva se také vkapávla do oka při trachomu.
- Skupinové účinky dle Lékopisu:
ANALGETIKUM, SPASMOLYTIKUM, SEDATIVUM, CHOLAGOGUM, DERMATIKUM, ANTISEPTIKUM, ANTIHISTAMINIKUM.
Vlaštovičník větší: Homeopatie: Homeopaticky se užívá celá nať, trhaná v plném rozkvětu, nejlépe však na podzim, v září, mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou. Klasicky se sice zpracovává oddenek, kopaný po odkvětu na podzim, ale po domácku je lepší zpracovávat nať podle §3 lihem 80% a dále ředit až na potenci D6 lihem 30%. Obecně užíváme potence D3, D5 a D6 s dávkováním 3krát denně až 30 kapek. Dávky se musí určovat individuálně. Užíváme na všechny potíže jater a žlučníku, nebo na všechny potíže na pravé straně, i pohybové. Jinak i na neuralgie a svalový revmatismus. Zevně pak ve formě masti na různé kožní projevy.
Vlaštovičník větší: Prevence: Vzhledem k jejímu prudkému působení není droga vhodná pro preventivní využívání. Vyleptání bradavic čerstvou šťávou je sice bezpečné, ale je třeba mít jistotu, že se nejedná o névus (mateřské znaménko), což neodborník nemůže vždy přesně rozlišit. Pod lékařským dohledem lze také bez většího rozika zkusit aplikaci masti, např. v léčbě a prevenci psoriázy, kožní TBC aj. Mast: 5-6 g šťávy na 50 g sádla nebo tzv. prosté masti (Unguentum simplex). Nebo smíchat stejným dílem práškovanou drogu, lanolin a bílou vazelínu. Na každých 100 g masti přidat pro konzervaci 1 g prášku Septonex a řádně rozmíchat. Zevní působení je vhodné doplnit působením "krev čistícího čaje" v množství 1/2 - 3/4 l denně po doušcích, nenařídí-li lékař jinak. Vhodná je např. směs z 1 dílu kopřivy, květu tužebníku, květu měsíčku a kořene lopuchu, z 1/2 dílu vlaštovičníku (nať nebo kořen). Lidově se radí použít teplých koupelí rukou příp. nohou proti různým alergiím. Efektivnější je využití čerstvé byliny.
Vlaštovičník větší: Poznámky: Chelidonin působí také spasmolyticky. Chelerytrin je jedovatý, má tlumivé účinky (v nadzemní části je ho však málo). Sangvinarin má podobné vlastnosti jako strychnin, nověji se úspěšně aplikoval při glaukomu do očí. Berberin mimo dráždivého působení na hladké svalstvo má i cholekinetické vlastnosti (podporuje tvorbu žluče). Všechny alkaloidy mají baktericidní vlastnosti. Silný odvar se kdysi používal na ochranu okrasných rostlin a květin před různými škůdci, hlavně veškami. Při léčbě se používá vlaštovičník. U nás se jeho působením zabýval MUDr. Václav Čermák, který jej pokládal za mistrovskou bylinu a dovedl s ním vskutku čarovat. Pohyboval se téměř vždy na rozhraní terapeutických a toxických dávek.
Vlaštovičník větší: Toxicita a nežádoucí účinky: Oranžové mléko (šťáva vlaštovičníku) se sice dost nekriticky přeceňuje v dráždivosti a toxicitě, jako celá rostlina, ale je individuálně dráždivé a může vyvolat obtíže. Raději proto provádějme sběr v rukavicích a nenechme sbírat rostlinu dětem. Šťáva z rostliny může při vniknutí do oka svým proteolytickým účinkem natrvalo poleptat rohovku. Větší perorální dávky dráždí sliznice úst i trávicí trubice, čímž zapříčiňují pálení v ústech, hrdle, bolesti v žaludku, zvracení a krvácení do trávicího traktu. Vícenásobné překročení terapeutických dávek může mít centrálně toxické následky. Větší dávky sanguinarinu mohou zvýšením reflexní míšní dráždivosti vyvolat stejné křeče jako při otravě strychninem. Drogy slouží pouze na izolaci a další zpracování obsahových látek. Jejich samoléčitelské použití je pro značnou jedovatost nebezpečné. Obsah účinných látek není stálý, je variabilní, značně kolísá a proto i účinek drogy je nestandartní a při samoléčení hrozí nebezpečí předávkování, poškození zdraví, možnost otravy. Aplikaci čerstvé šťávy na bradavice pokládáme za bezpečnou, pokud ovšem zcela jistě víme, že jde o bradavici a nokoli o névus, mateřské znaménko, na které působit nesmíme. Použití čerstvé šťávy na vkapávání do oka, jak radí rakouská bylinářka Maria Treben, pokládáme za hazardní a nebezpečné. Léčba vlaštovičníkem patří v současné době výlučně do rukou odborníka.
Užívání
Možnosti užívání bylin:
Nálev – připravené bylinky polijeme vařící vodou – přikryjeme – necháme 5 – 10 minut máčet – nikdy nevařit !!!
Odvar – byliny vložíme do studené vody – za stálého míchání vaříme stanovenou dobu – odstavíme popř. scedíme
Zápar – byliny vhodíme do vařící vody – přikryjeme a 5 minut mírně povaříme
Macerát – byliny zalijeme studenou vodou – necháme
Odvar – byliny vložíme do studené vody – za stálého míchání vaříme stanovenou dobu – odstavíme popř. scedíme
Zápar – byliny vhodíme do vařící vody – přikryjeme a 5 minut mírně povaříme
Macerát – byliny zalijeme studenou vodou – necháme
Vnitřní užití:
Pozor! Droga je jedovatá. Je možno ji používat jen pod kontrolou lékaře a ne dlouhodobě, přednostně ve směsích s malým obsahem drogy. Droga působí prudce, proto její ordinaci svěříme odborníkovi, a to i přesto (nebo snad porto), že její toxicita zdaleka nedosahuje jedovatosti třeba oměje nebo rulíku. Obsahové látky působí pouze 3 měsíce. Droga se užívá sólově i v kombinacích. Nejvýhodnější lékovou formou je tinktura, kterou lze poměrně přesně dávkovat. Můžeme ji podávat i v čajové formě, především ovšem ve směsích, kde by hmotnost drogy neměla překročit 15-20%.
Na přípravu záparu se běžně používá 0,5-1,5 g naťové a 0,5 g kořenové drogy na šálek vařící vody 2-3krát denně.
Nebo:
Možno jej doporučit i při zlaté žíle a pálení v konečníku, při píchání a pálení při močení, jakož i při hučení v uších. V těchto případech je třeba během dne vypít po doušcích dva až tři šálky čaje, který se nevaří, ale pouze spaří vroucí vodou.
Nebo:
Při žaludečních, střevních a žlučníkových potížích pijeme přes tři týdny 3x denně šálek čaje. Příprava čaje: 2 čajové lžičky vlaštovičníkové natě přelijeme šálkem horké vody, po 10 minutách scedit, pít teplý.
Nebo:
Nálev: 1/2-1 g na šálek vroucí vody 2-3x denně.
Vnitřně se užívá vlaštovičník proti žloutence. 15 g pokrájené nati se vaří 2 minuty ve 1/4 l vody, nechá ustát a přecedí. Tato dávka se využívá během dne.
Nebo:
Nálev: Jedna zarovnaná čajová lžička bylinek na 1/4 l vody, jen spaříme.
Extractum chelidonii se užívá v průměrných dávkách 0,2 g, maximálních jednotlivých dávkách 0,5 g a v maximálních denních dávkách 1,5 g.
Tinctura chelidonii se ordinuje jako spasmolytikum v průměrných dávkách 1 g (0,4-0,5% standartizovaná tinktůra - 4-5% alkaloidů, užívá se po 10 kapkách 3x denně před jídlem), maximálních dávkách 1,5 g a v maximálních denních dávkách 4,5 g. Protože alkaloidy působí synergicky, na dosažení spasmolytických účinků je výhodnější kombinovat Tinctura chelidonii a Tinctura belladonae.
Nebo:
Z vlaštovičníku se dělá také tinktura. Proti uvedeným neduhům se užívá dvakrát až třikrát denně 10-15 kapek s trochou vody.
Nebo:
Tinktura: 10-30 kapek 2-4x denně.
Nebo:
Dříve byla velmi oblíbená tzv. Rademacherova tinktura, kterou připravíme smícháním stejných objemových dílů čerstvé šťávy a koncentrovaného etanolu (užívá se lékárenský spiritus concentratus 85%). Tuto tinkturu samotnou dávkujeme obyčejně v rozmezí 5-15 kapek, vždy do poháru vody.
Výluh ve víně: 30 g vlaštovičníku i s kořenem se zaleje 1/2 l bílého vína a nechá se stát jednu až dvě hodiny, potom se vylisuje a užívá po doušcích.
Nebo:
Velmi rychle se vyléčí žloutenka, když se dá 30 g natě i s oddenkem na dvě hodiny do půl litru bílého vína (viz způsob použití).
Čerstvá šťáva: Listy, stonky a květy se umyjí a ve vlhkém stavu se z nich získá odstředivkou šťáva.
Nebo:
Šťáva: 2-3 g, maximálně 5 g jako denní dávka, zředit vodou a užívat během dne po doušcích.
Pozor! Droga je jedovatá. Je možno ji používat jen pod kontrolou lékaře a ne dlouhodobě, přednostně ve směsích s malým obsahem drogy. Droga působí prudce, proto její ordinaci svěříme odborníkovi, a to i přesto (nebo snad porto), že její toxicita zdaleka nedosahuje jedovatosti třeba oměje nebo rulíku. Obsahové látky působí pouze 3 měsíce. Droga se užívá sólově i v kombinacích. Nejvýhodnější lékovou formou je tinktura, kterou lze poměrně přesně dávkovat. Můžeme ji podávat i v čajové formě, především ovšem ve směsích, kde by hmotnost drogy neměla překročit 15-20%.
Na přípravu záparu se běžně používá 0,5-1,5 g naťové a 0,5 g kořenové drogy na šálek vařící vody 2-3krát denně.
Nebo:
Možno jej doporučit i při zlaté žíle a pálení v konečníku, při píchání a pálení při močení, jakož i při hučení v uších. V těchto případech je třeba během dne vypít po doušcích dva až tři šálky čaje, který se nevaří, ale pouze spaří vroucí vodou.
Nebo:
Při žaludečních, střevních a žlučníkových potížích pijeme přes tři týdny 3x denně šálek čaje. Příprava čaje: 2 čajové lžičky vlaštovičníkové natě přelijeme šálkem horké vody, po 10 minutách scedit, pít teplý.
Nebo:
Nálev: 1/2-1 g na šálek vroucí vody 2-3x denně.
Vnitřně se užívá vlaštovičník proti žloutence. 15 g pokrájené nati se vaří 2 minuty ve 1/4 l vody, nechá ustát a přecedí. Tato dávka se využívá během dne.
Nebo:
Nálev: Jedna zarovnaná čajová lžička bylinek na 1/4 l vody, jen spaříme.
Extractum chelidonii se užívá v průměrných dávkách 0,2 g, maximálních jednotlivých dávkách 0,5 g a v maximálních denních dávkách 1,5 g.
Tinctura chelidonii se ordinuje jako spasmolytikum v průměrných dávkách 1 g (0,4-0,5% standartizovaná tinktůra - 4-5% alkaloidů, užívá se po 10 kapkách 3x denně před jídlem), maximálních dávkách 1,5 g a v maximálních denních dávkách 4,5 g. Protože alkaloidy působí synergicky, na dosažení spasmolytických účinků je výhodnější kombinovat Tinctura chelidonii a Tinctura belladonae.
Nebo:
Z vlaštovičníku se dělá také tinktura. Proti uvedeným neduhům se užívá dvakrát až třikrát denně 10-15 kapek s trochou vody.
Nebo:
Tinktura: 10-30 kapek 2-4x denně.
Nebo:
Dříve byla velmi oblíbená tzv. Rademacherova tinktura, kterou připravíme smícháním stejných objemových dílů čerstvé šťávy a koncentrovaného etanolu (užívá se lékárenský spiritus concentratus 85%). Tuto tinkturu samotnou dávkujeme obyčejně v rozmezí 5-15 kapek, vždy do poháru vody.
Výluh ve víně: 30 g vlaštovičníku i s kořenem se zaleje 1/2 l bílého vína a nechá se stát jednu až dvě hodiny, potom se vylisuje a užívá po doušcích.
Nebo:
Velmi rychle se vyléčí žloutenka, když se dá 30 g natě i s oddenkem na dvě hodiny do půl litru bílého vína (viz způsob použití).
Čerstvá šťáva: Listy, stonky a květy se umyjí a ve vlhkém stavu se z nich získá odstředivkou šťáva.
Nebo:
Šťáva: 2-3 g, maximálně 5 g jako denní dávka, zředit vodou a užívat během dne po doušcích.
Zevní užití:
Zevně se v některých indikacích užívá čerstvá oranžová šťáva, vytékající z poraněných stonků.
Mast: 5-6 g šťávy na 50 g sádla nebo tzv. prosté masti (Unguentum simplex). Nebo smíchat stejným dílem práškovanou drogu, lanolin a bílou vazelínu. Na každých 100 g masti přidat pro konzervaci 1 g prášku Septonex a řádně rozmíchat.
Nebo:
Do 100 g vhodného masťového základu vmícháme 12-15 g čerstvé šťávy.
Zevně se v některých indikacích užívá čerstvá oranžová šťáva, vytékající z poraněných stonků.
Mast: 5-6 g šťávy na 50 g sádla nebo tzv. prosté masti (Unguentum simplex). Nebo smíchat stejným dílem práškovanou drogu, lanolin a bílou vazelínu. Na každých 100 g masti přidat pro konzervaci 1 g prášku Septonex a řádně rozmíchat.
Nebo:
Do 100 g vhodného masťového základu vmícháme 12-15 g čerstvé šťávy.
Žádné komentáře:
Okomentovat