středa 12. října 2016

KAŠTAN  JÍROVEC      (Aesculus hippocastanum)

Kaštany nejen na zvířátka…
Také jste si jako děti dělali zvířátka z kaštanů? A věděli jste, že kaštany umí léčit? Původ kaštanu nebo-li jírovce maďalu je na Balkánu a v Malé Asii. Nyní se pěstuje také ve všech evropských zemích. U nás se vysazuje ve stromořadích a místy i zplaňuje. Užívanou částí je květ, kůra a loupaný plod.
Jak kaštan léčí?
K hlavním účinným látkám kaštanu patří aescin, třísloviny a flavonoidní glykosidy. Tyto složky se podílí na zvyšování elasticity cévních stěn a zvyšují oběhovou rychlost proudění krve. Zároveň zlepšují žilní odtok a tím zabraňují vzniku otoků. Důležitý je i jeho výrazný protizánětlivý účinek.
Kdy Vám jeho léčivé vlastnosti pomůžou?
Jestliže Vás trápí bolesti kloubů a svalů, otékají Vám klouby nebo jen hodně sportujete, pak Vám můžeme kaštan doporučit. Pro své příznivé působení na krevní oběh a elasticitu cévních stěn Vám kaštan ve formě gelu určitě pomůže. Zejména po sportu je vhodný k masážím bolestivých a naražených míst na končetinách.
Pokud ve svém zaměstnání celý den stojíte, určitě víte, co to znamená mít nohy „jako z olova“.
Jemnou masáží gelem s výtažky z kaštanu tento pocit „těžkých nohou“ snadno odstraníte.
Dělají-li se Vám na nohou křečové žíly, určitě účinky kaštanu oceníte. Kaštanový extrakt totiž působí příznivě na cévní systém, především na žíly a tak zlepšuje jejich prokrvení a snižuje bolestivost nezánětlivé formy křečových žil. Do pokožky vmasírujte takové množství gelu, jaké pokožka absorbuje.

HEŘMÁNEK  PRAVÝ

Není Kamilka jako Marunka…
Heřmánek lékařský má spoustu rozmanitých jmen. Lidově byl nazýván také kamilka, marunka, harmaníček či rumánek. Je pravděpodobně nejznámější ze všech léčivek. Roste především na teplých místech na polích, podél cest a na rumištích. Tato léčivka s něžnými drobnými kvítky je rozšířena v Evropě, Asii, v Severní Americe a v Austrálii. Kvete od května až do září.
Léčivé vlastnosti heřmánku
Heřmánek má výrazné protizánětlivé a dezinfekční účinky. Těch se využívá při léčbě zánětů kůže a sliznic. A to je důvodem, proč bývá často přidáván nejen do mastí s hojivými účinky, ale i do koupelí.
Jako čaj jej můžeme pít i při nachlazení a zánětech močových cest.
Dalšími vlastností heřmánku je jeho pozitivní působení na zažívací systém. Pomáhá uvolňovat křeče, působí proti nadýmání, při žaludečních a střevních obtížích.
Kdy si dám heřmánek?
Jste nachlazeni? Máte suchou a popraskanou pokožku na rukou? Trápí Vás žaludeční či střevní obtíže? A co Vaše dítě, netrpí na nadýmání bříška?
Heřmánek Vám pomůže. Při nachlazení potlačuje zánět. Vaše suché a popraskané ruce zregeneruje a zvláční. Váš žaludek uklidní a působí také proti průjmu a nadýmání. Máte-li doma malé miminko, dobře víte, jaké trápení mu může způsobit nadýmání bříška. Snadná pomoc. Stačí miminku bříško jemně namasírovat masážní emulzí s heřmánkem. I proto je heřmánek nenahraditelnou léčivkou a to nejen v dětském lékařství.
A kde heřmánek seženete?
Pakliže jste v létě jeho květ nesbírali, bude třeba si jej zde objednat. 

LÍPA   (Tilia)



Lípa je pro většinu Čechů především českým národním stromem, pro sběratele léčivých rostlin zase zdrojem suroviny pro vynikající léčivý čaj.
Proč lidé zvolili lípu národním stromem? Bezesporu díky kvalitě jejího dřeva, které Čechy provázelo od narození až do hrobu. Z lipového dřeva se dělal nábytek, dřeváky, hudební nástroje, kolébky i rakve. Lipové stromy byly zabydlovány spravedlivými a dobrými duchy, a proto pod jejími větvemi hledala v bouřce útočiště řada lidí ve víře, že do lípy blesk neuhodí. Pouta z lipového lýčí zase dokázala udržet umrlce vstávajícího z hrobu na místě. Lípa měla také schopnost prokazovat vinu či nevinu obviněných. Pokud se zasadila obráceně, kořeny vzhůru, a přesto z kořenů vyrašilo listí, nevina byla nad slunce jasněji prokázána. Kdyby snad Jan Žižka pod hradem Rabí neseděl pod hruškou, ale pod lípou, nejenom že by určitě o své druhé oko nepřišel, snad by se mu ještě zrak do druhého oka vrátil. Takovou má lípa pověst a moc. Oficiálně se lípa stala národním českým stromem v době národního obrození, díky Kollárově básni Slávy dcera.
Lípa je mohutný strom, vysoký až 25 metrů, hojně rozšířený po celé Evropě. Stromy mohou být až mnoho set let staré, jejich stařičké kmeny však většinou umírají po zásahu blesku. Že by dobří duchové staré stromy opouštěli? Typické srdčité lipové listy často vídáme na diplomech, vyznamenáních, mincích, bankovkách a cenných papírech. To ovšem nemá nic společného s její léčebnou silou. List lípy se také v lidovém lékařství používá, ale mnohem významnější rostlinnou drogou je květ, který se také sbírá.
Lipový květ (Flos tiliae) je vlastně květenství s podpůrným jazykovitým listem. Lípa kvete od května do července. Patří mezi nejvýznamnější medonosné rostliny. Včely si tuto skutečnost dobře uvědomují a tak jsou lípy v době květu včelami doslova obaleny. Celé květenství i s blanitým listem se sbírá za suchého počasí v době, kdy je asi polovina květů rozkvetlých, tedy od začátku května, nejlépe odpoledne mezi 14-16 hodinou. Rychle se suší ve stínu na vzdušném místě. Při zapaření listy tmavnou a při sušení na slunci ztrácí typické aroma. Správně usušený květ si zachovává svoji barvu, vůni a slizovitou chuť. Květ poskytují tři druhy lípy -- lípa malolistá, lípa velkolistá a lípa obecná, která je zřejmě křížencem obou předchozích. Jiné lípy jsou pro sběr nevhodné.

  • Lipový květ obsahuje celou řadu důležitých látek. Je to hlavně sliz, flavonové glykosidy, třísloviny, silice a látky podobné vitaminu E. Tyto látky podporují produkci potu, žluči a moči se současným zklidňujícím a spasmolytickým účinkem 
  • Regulují produkci žaludečních a střevních šťáv. Z toho také vyplývá použití lipového květu 
  • při chorobách z nachlazení (rýma, kašel, zánět průdušek, chřipka, angína),  
  • podporuje pocení, rozpouští hleny a snižuje dráždivost ke kašli. 
  • Dále při narušené funkci žlučníku a křečích v oblasti střev a trávicího ústrojí.


Nejběžnější formou užívání je nálev. To znamená, že polévkovou lžíci lipového květu přelijeme vroucí vodou, ale již dále nevaříme, necháme vyluhovat a po 10-15 minutách slijeme. Lze ho podávat samostatně nebo s citronem, případně pro posílení tvorby potu s acylpyrinem. Doporučuje se sladit medem. Lipový květ je také často součástí bylinných směsí, nejčastěji v kombinaci s heřmánkem, černým bezem, listem maliníku nebo květem tužebníku. Potopudné účinky jsou zvláště silné po třetí hodině odpolední, nebo použijeme-li lipový květ k přípravě koupele. Lípu lze užívat v každém věku, je velmi vhodná i pro děti. Navíc má, na rozdíl od jiných bylinkových čajů, lahodnou chuť a proto je dětmi dobře přijímána.

KOSTIVAL  LÉKAŘSKÝ



Kostival lékařský patří mezi nejlepší bylinky, které u nás můžeme nalézt. Roste na mokrých loukách, na mezích polí, ve vlhkých příkopech a podél potoků, při plotech a na rumištích, kde kvete celé léto. Kořen vykopáváme rycími vidlemi na jaře a na podzim; čerstvá nať se sbírá před a v době květu.
Při revmatismu a otokách kloubů pomáhá tinktura z kořene,nebo teplé kašovité obklady. Ty jsou účinné také při bércových vředech. Z kořene je možné připravit i čaj, který se používá vnitřně při bronchitidě, či poruchách zažívacích orgánů. Pijeme přes den dva až tři šálky čaje. Při žaludečních vředech se doporučuje čajová směs ze 100 g kostivalu, 50 g měsíčku a 50 g truskavce ptačího.
Tinkturu z kostivalu použijeme při pohmožděninách, výronech a zlomeninách. Listy kostivalu jsou vhodné na obklady nebo celkovou koupelpři revmatických bolestech, dně, bolestech kloubů, či poruchách prokrvení.
Čaj z kořenů
Dvě čajové lžičky nadrobno nařezaného kořene vyluhujeme v půl litru studené vody přes noc, ráno je zahřejeme a scedíme; pijeme po doušcích.
Čaj při žaludečních vředech
Vrchovatou čajovou lžičku směsi spaříme čtvrt litrem vody a necháme vyluhovat 3 minuty; denně pijeme 3 až 4 šálky po doušcích.
Kašovité obklady
Dobře usušené kořeny pomeleme na moučku a v šálku vřelé vody, do které jsme přidali několik kapek jedlého oleje, rychle smícháme na kaši, natřeme na plátěný hadřík, teplé položíme na nemocné místo a zabalíme.
Přísada do koupele
500 g čerstvých nebo sušených listů necháme přes noc v pěti litrech studenévody; druhý den zahřejeme do varu a tekutinu vlijeme do koupele.
Tinktura

Kořeny kostivalu umyjeme, očistíme kartáčem a nadrobno rozřežeme; naplníme láhev až po hrdlo, zalijeme pálenkou a postavíme na 14 dní na slunce.

KOPŘIVA  DVOUDOMÁ


Kopřiva je rostlina s bohatou historií, opředená mnoha pověstmi. Již staří Římané si šlehali revmatické klouby svazkem kopřiv a aby se zahřáli, přikládali si drcené kopřivy přímo na tělo. To u nás byla odpradávna dávána do souvislostí s tajemnými silami. Věřilo se například, že dokáže odehnat zlé duchy a čarodějnice. Proto se přidávala dobytku do píce, aby ho ochránila před působením zlých sil. Kopřiva zakopaná v rohu čerstvě zoraného pole ho chránila před housenkami a všetečným ptactvem. Kopřiva měla i své speciální použití a to v případech, kdy nebyla jistota, že mrtvý člověk je skutečně po smrti. Přiložená čerstvá kopřiva nebožtíkovi neublížila, ale kůže domněle zesnulého zčervenala. Jak je vidět, u našich předků byla v oblibě. Ale v naší době, vzhledem ke svému přemnožení a nepříjemnému sběru, již tak populární není.
Kopřiva je hojně rozšířená plevelná rostlina, královna příkopů, neudržovaných zahrad a nepřístupných míst v okolí vodních toků. Celou rostlinu pokrývají žahavé chloupky, které obsahují pryskyřičný sekret dráždící kůži. Sbírá se především list (Folium urticae) a nať (Herba urticae), méně často květ (Flos urticae) a oddenek (Radix urticae). Nejkvalitnější je kopřiva sebraná v jarních měsících, ale její sběr lze prodloužit až do září. Vybíráme si prosluněná místa, naopak se vyhýbáme místům, kde se kopřivě podezřele dobře daří. Tato místa bývají velmi často zamořena dusičnany. Při sběru je třeba dát si pozor na alergickou reakci na jed obsažený v chloupcích. Po usušení se dráždivé látky ztrácí a sušená kopřiva působí protialergicky. Sušenou kopřivu znehodnocují zčernalé listy, které se mohou objevit, když během sušení došlo k zapaření rostliny.
Z obsahových látek je nejdůležitější chlorofyl listů, který má

  • protizánětlivý a hojivý účinek, 
  • urychluje zcelování ran a regeneraci pokožky poškozené buď úrazem (popálení, poleptání, opaření), nebo nějakým chronickým procesem (proležení). Kromě toho působí chlorofyl i 
  • tonizačně a povzbudivě na metabolismus a ostatní fyziologické funkce. 
  • Z dalších obsahových látek je to kyselina křemičitá
  • působící močopudně, třísloviny s protikrvácivým účinkem a látky 
  • snižující hladinu krevního cukru i vysoký krevní tlak. 
  • Díku antiseptickému působení se kopřiva používá jako pomocný lék
  •  při zánětech dýchacích a močových cest. V lidovém léčitelství je hojně ordinována 
  • k léčbě chudokrevnosti, při trávicích obtížích a jako podpůrný prostředek při léčbě cukrovky. Zanedbatelný není ani poměrně vysoký obsah vitamínu C. Komplex účinných látek kopřivy zvyšuje enzymatickou činnost a zlepšuje prokrvení vnitřních orgánů. 
  • Kopřiva se používá také zevně, hlavně při problémech s padajícími a nadměrně se mastícími vlasy.

Běžně se z kopřivy připravuje čaj, ať již ze samotné byliny anebo směsi, ve které je kopřiva obsažena. Pro kosmetické použití dáváme přednost odvaru.

Podávání kopřivy je naprosto bezpečné, nejsou známy žádné kontraindikace ani nežádoucí účinky. Naopak se doporučuje dlouhodobé pití kopřivového čaje. Specialitou kopřivy jsou očistné kůry, které zahajujeme vždy na jaře a na podzim, kdy se nám v těle nahromadí celá řada odpadních látek, kterých se potřebujeme zbavit. Kůra by měla trvat 3 týdny a vzhledem k tomu, že stojíme na prahu jara, můžeme s ní začít co nejdříve.

KONTRYHEL   OBECNÝ


Kontryhel obecný roste na okrajích lesů a cest, na svazích a mokrých loukách. V době květu (duben až červen) sbíráme nať, později jen listy a sušíme. Kontryhel působí svíravě a rychle uzdravuje zhnisané rány.

JITROCEL   KOPINATÝ


Pro období podzimu jsou typická onemocnění horních cest dýchacích provázená kašlem, někdy i zvýšenou teplotou. I když existuje léků na kašel celá řada, mnozí z nás sáhnou po osvědčené medicíně našich babiček - jitrocelovém sirupu.
Jitrocel se u nás hojně vyskytuje, ať již jako plevelná rostlina, nebo jako farmaceuty pěstovaná bylina. Sbírají se především listy, ale také semeno. Kdo letos v květnu až srpnu nelenil a jitrocel sbíral, nemusí se bát, až se zima zeptá. .., ostatní pro něj budou muset do lékárny. Ale pozor. Na sušení je jitrocel jedna z nejchoulostivějších rostlin, protože se snadno zapaří a listy pak ztmavnou. Ztmavlé a zčernalé listy jsou však bez účinku.
Jitrocel má již od středověku pověst všeléku, lidově se mu také říkalo ranocel. Jeho čerstvá šťáva se používala zevně "na rány", tedy k vyčištění, zbavení hnisu a případně také k zástavě krvácení (řekněte mi matičko, co že rány svírá, po čem člověk těžce raněn, přece neumírá. ....... ). Dnes bychom asi šťávu vymačkanou z jitrocelového listu použili v přírodě k ošetření spáleniny, drobné ranky nebo otoku po bodnutí hmyzem.
Častěji setkáme se sušenou rostlinou.

  • List jitrocele má významné protizánětlivé a čistící účinky, 
  • působí na odhlenění 
  • vyčištění dýchacích cest, tlumí kašel a usnadňuje odkašlávání. 
  • Je obsažen v celé čadě čajů v kombinaci s jinými rostlinami - mateřídouškou, proskurníkem, podbělem nebo lékořicí, ale není od věci si připravit čaj ze samotného jitrocele. Asi 5g řezané rostliny (kávová lžička) se přelije šálkem vroucí vody. To vše několikrát denně.
  • Je doporučován i při chorobách dvanácterníku, žaludečních vředech a špatně fungujícím trávení, uplatní se i v kosmetice, jako složka pleťové voda


Semeno jitrocele snižuje hladinu krevního cukru, léčí játra a žaludek a mírně upravuje peristaltiku tlustého střeva, čili působí mírně projímavě. 

JMELÍ   BÍLÉ   (Viscum album)


 

Jmelí se používalo k léčbě rozmanitých chorob, na zvýšení plodnosti i proti otravám. Je typickou parazitickou rostlinou, a snad proto jsou mu přisuzovány i magické vlastnosti, které se projevují hlavně v době vánoc. My, co na magii příliš nevěříme, si však dovolíme jmelí užívat během celého roku. Keltští kněží, Druidové, považovali jmelí za posvátnou rostlinu a jeho snítky věšeli v domech k zahánění zlých duchů. Soudě podle francouzského seriálu Asterix ho měli v oblibě i staří Galové, kteří z něj vařili speciální elixír, po jehož vypití získali bojovníci nadpřirozenou sílu. Obávám se však, že tato vlastnost jmelí není ničím podložena.
Jmelí je stálezelený keřík, vytvářející na hostitelském stromu kulovitou korunu v průměru přes půl metru. Vyznačuje se kožovitými listy, nevýraznými květy a bobulovitými plody. Kvete začátkem léta a z květů se tvoří bílé až světle zelené bobule, dozrávající koncem podzimu. Latinské jméno jmelí odráží lepkavost jeho semen. Ta se snadno přichytí ke kmeni stromu a zapustí tam zvláštní kořeny, jimiž pak jmelí odebírá hostiteli živiny.
Jmelí parazituje na listnatých i jehličnatých stromech, nejkvalitnější je jmelí jabloňové, hlohové, dubové a borovicové. Jmelí topolové je velmi toxické a proto se doporučuje je nepoužívat. Nejvíce obsahových látek má jmelí sbírané v březnu, listopadu a prosinci. Dříve se sbíraly větvičky i s listy, později se ukázalo, že mnohem hodnotnější jsou samotné listy (Folium visci albi). V hotových čajích nejčastěji najdeme mladší větévky s listy, bez silnějších stonků.

  • Jmelí obsahuje glykoproteiny, viscotoxiny, fenolové kyseliny, flavonoidy,saponiny a další důležité látky. Droga snižuje krevní tlak, působí močopudně, tlumí některé bolesti hlavy, závratě a působí rovněž sedativně na srdce. 
  • Odstraňuje pocity návalu krve do hlavy, zejména v klimakteriu. 
  • Reguluje vylučování žluči a ovlivňuje činnost slinivky břišní. 
  • Je u něj byla prokázána protirevmatická aktivita, potlačení zvýšené činnosti štítné žlázy, pomáhá při některých projevech senné rýmy. Jmelí se ve farmaceutickém průmyslu používá k výrobě léků s protinádorovou aktivitou. 
  • Známý je například homeopatický lék Iscador. V kosmetice se jeho výtažky uplatňují v krémech a emulzích určených ke zklidnění podrážděné citlivé kůže.
  •  Doporučuje se ve vlasové kosmetice proti nadměrné tvorbě lupů.

V lidovém léčitelství se jmelí nejčastěji používá ke snížení krevního tlaku, při aterioskleróze a chorobách stáří, při nervových a srdečních chorobách a jako močopudný prostředek. Drogu řadíme mezi drogy velmi účinné, proto je třeba dodržovat předepsané dávkování a o jejím použití se poradit s lékařem či lékárníkem. Maximální dávka je 5 gramů rostlinné drogy denně, používají se však dávky mnohem menší, většinou okolo 1 gramu sušené drogy. Při předávkování se objevují příznaky mírné otravy a opačné působení na organismus.

Jmelí se používá ve směsích s květem hlohu a meduňkou. Používáme-li ho ke snížení krevního tlaku, efekt se dostaví nejdříve po týdnu pravidelného užívání. Doporučuje se však drogu užívat během šestitýdenní kůry s týdenními přestávkami. Jmelí by se nemělo používat při nedostatečné činnosti srdce a ledvin provázené otoky. Použití jmelí při tvorbě vánoční výzdoby samozřejmě není ničím kontraindikováno.

KOKOŠKA   PASTUŠÍ   TOBOLKA



Kokoška pastuší tobolka je plevel, který roste všude. Čaj z kokošky se používá při krvácení, hlavně z nosu. Pomáhá i při silném menstruačním krvácení, kdy se doporučuje pít 8 až 10 dní před začátkem periody dva šálky čaje denně.
HERBÁŘ

ECHINACEA


je rostlina domácí na prériích Severní Ameriky, ale dá se vypěstovat i u nás. Odpradávna ji používaly k léčbě staré indiánské kultury a daly jí jméno sluneční klobouk. Pro vědu ji objevil dr. Meyer koncem 19. století. Na jeho cestách mu prozradila jedna Indiánka, že echinacea roztlučená mezi kameny a přiložená na poraněné místo zhojí všechny rány.
Jméno echinacea je odvozeno od řeckého slova echinos, což znamená ježek. Echinacea připomíná svým květem naši dobře známou kopretinu, jejíž střed je ale plochý. U echinacei ze středu vystupují pichlavé, ježaté útvary, soubory drobných květů uprostřed složeného květenství, nastavené jako by k obraně.
Rostlina je využívána celá, nejúčinnější drogou je kořen, potom květ a nakonec list. Kořen se sbírá na podzim, květ a list v době květu.

  • Echinacea má celou řadu léčivých účinků. 
  • Po zevní aplikaci hojí rány a zranění. 
  • Vliv na zvyšování imunity organismu. 
  • Vede k aktivaci bílých krvinek, lymfocytů, které jsou schopny pohltit původce infekce přímo v organismu člověka a také produkovat protilátky. 
  • Vykazuje značnou antibiotickou aktivitu, a to nejen proti bakteriím, ale také proti virům.
  • Echinacea se používá k prevenci infekčních onemocnění a celkovému posílení imunity
  • k léčbě kataru horních cest dýchacích, chřipky, angíny či obyčejného nachlazení, chronických zánětů močového měchýře, ženských pohlavních orgánů, prostaty, zánětu mízních uzlin a při sklonech k hnisání.  
  • Pokud se uchýlíme k domácí výrobě, nejúčinnější formou je tinktura. K ní potřebujeme 100g kořene (nebo 113g květů nebo 125g listů) a 500ml čistého lihu o koncentraci 60-65%. Čerstvou drogu ( tinktura ze sušené drogy je méně účinná ) přelijeme lihem a necháme po dobu sedmi dní stát za občasného protřepání při pokojové teplotě v uzavřené nádobě. Osmý den necháme ustát a tinkturu zfiltrujeme. K prevenci se používá jedna lžička tinktury ráno na lačno. V době, kdy kolem nás zuří chřipková epidemie, bereme jednu lžičku také večer. V době nemoci se doporučuje užívat jednu lžičku každé 3 hodiny. 
  • Echinacea není součástí čajových směsí, protože sušením se její účinnost podstatně snižuje. Přesto ji ve formě čaje volíme tehdy, kdy přítomnost lihu vadí, t.j. při jaterních chorobách a v těhotenství. Echinacea je netoxická, nejsou známy žádné kontraindikace ani nežádoucí účinky.



Díky všeobecnému poklesu imunity vysoce civilizovaného lidstva se k této indiánské bylince upírají naděje světové farmacie. Kromě prevence infekčních chorob, která byla vědecky prokázána, patří k jejím přednostem i to, že se člověk při jejím pravidelném užívání subjektivně lépe cítí.

DUB  LETNÍ


Hlavní jsou vlastnosti dubové kůry, která ač známá, mnohé překvapí svým všestranným použitím, zejména tehdy, rozhodneme-li se léčit některé letní neduhy přírodní cestou, případně v polních podmínkách. Nejdříve ale o dubu z moudrostí našich předků.
Předkové všechny mocné rostliny zasvěcovali nejvyšším bohům (Řekové Diovi, Slované Perunovi, Germáni Thorovi), případně jako staří Keltové, obětovali v dubovém háji. Samozřejmě pak dubové dřevo působilo jako universální léčivo. Stačilo prý protáhnout dítě větvemi mladého dubu, nebo prostrčit dítě skulinou v dubu starém a bylo po nemoci. Dub působil příznivě nejen na děti. V jedné německé vesnici prý měli dub, jehož mohutné větve byly na mnoha místech propletené a srostlé, takže vytvářely takovou,,zdravotní prolézačku". Když se nemocnému podařilo se větvemi proplést, uzdravil se. O schopnostech starého dubu nejlépe vypovídala hromada holí, berlí a obvazů ponechaná přímo pod stromem.
Dub je u nás velmi známý statný strom s typickými listy. I když dobře poznáme rozdíl mezi dubem a bukem, díky podobnosti jmen se nám často spletou. Navíc patří dub do čeledi bukovitých. Nejsme-li si jisti, můžeme si vzpomenout na jednu českou pohádku, přepsanou mistrně Janem Werichem. Jmenuje se Až opadá listí z dubu. Pohádka nám nenásilně podsunuje dvě cenné botanické poučky. Za prvé, že listí z dubu na podzim neopadává a za druhé vysvětluje typický tvar dubových listů. To prý bylo tak, že si čert domluvil schůzku se sedlákem, aby získal jeho duši. Jako termín nástupu do pekla stanovil podzim, kdy opadává listí z listnatých stromů. Přešel podzim a zima, zahnědlé listí však stále na dubu drželo. A na jaře, když už čertu konečně svitla naděje, že listí opadá a on se konečně dočká, začalo pučet listí nové. Čert ve zlosti vyskočil na dub a všechny listy ohryzal. S trochou nadsázky tedy můžeme říci, že krátce řapíkaté, peřenolaločnaté listy nesou otisk čertova chrupu. Dub hraje významnou roli i v jiných českých pohádkách. Zcela úmyslně zde nerozvíjím fakt, že plody - žaludy, botanicky nažky, sloužili Rumcajsovi jako střelivo.
Duby rostou od nížin po podhůří a to buď osaměle, nebo ve společenstvích zvaných doubravy.
Nejdůležitější částí stromu, která se sbírá, je dubová kůra (Cortex quercus). Rostlinnou drogu tvoří sušená kůra z mladých kmínků nebo větví maximálně 15cm silných. Loupe se hladká, zrcadlově šedá borka, nejlépe z poražených stromů či větví před vyrašením listů (březen -- duben). Sušíme ji do 50oC.  Kůra obsahuje velké množství tříslovin, hořčiny a pryskyřici.

  • Působení dubové kůry je především adstringentní -- svíravé. 
  • Lze však prokázat i působení protibakteriální. Podává se po lžičkách ve formě odvaru hlavně při žaludečních a střevních katarech a při průjmech. 
  • Při průjmu zabraňuje přestupu škodlivých bakterií do močových cest a pohlavních orgánů. Velmi často se z ní připravují i koupele, a to k úlevě při bolesti 
  • při onemocnění hemoroidy, k podpoře hojení poporodních jizev, při kožních zánětech, při zánětech dásní, mírnějších popáleninách a při pocení nohou. Není vhodné koupat rozsáhle popálenou pokožku a velké nekrotizující rány.


Dubovou kůru pro vnitřní použití připravujeme ve formě odvaru. Vhodná je jemně drcená kůra 1,5 -- 2g na jeden šálek. Pro užití zevní připravujeme odvar koncentrovanější, například pro sedací koupel při hemoroidech či poporodní péči vezmeme 30-40g sušené dubové kůry na 1l vody. Na bolestivé klouby přikládáme kaši z čerstvých drcených listů (nebo to mohou být listy sušené a spařené). Obklad necháme působit nejprve 1 hodinu, později i celou noc. Mastnou pleť můžeme osvěžit doma připravenou pleťovou vodou, které póry čistí a stahuje. Do čtvrt litru vařící vody přidáme 10g dubové kůry a vaříme ji mírným varem přikrytou 10 minut. Necháme 10 minut vyluhovat, scedíme a mírně teplou přikládáme pomocí vatových tampónků na obličej. V letním období je pro mnohé velkým problémem pocení nohou. Tuto nepříjemnost pomůže odstranit koupel připravená z 25g dubové kůry, kterou vaříme po dobu 5 minut ve 2 litrech vody. Pak přidáme 25g heřmánku, necháme projít varem a na 5 minut odstavíme. V lázni koupel doplníme na 8-10 litrů tak, aby byla vlažná. Koupel trvá 10-15 minut.
Hospodyňky je třeba upozornit na to, že koncentrovaný odvar z dubové kůry barví za tepla i za studena všechny nádoby, ve kterých se připravuje, nebo chladne. Tato nepříjemná vlastnost však bývá bohatě převážena léčivým účinkem odvaru.
DIVIZNA - DIVIZNA
Léto je velmi příhodné období pro sběr květů a listů divizny velkokvěté. Její latinský název Verbascum vznikl zkomolením slova barbascum (barba = vous), které připomíná plstnaté ochlupení celé rostliny. Je to velmi nápadná, dvouletá statná bylina, dorůstající výšky až dvou metrů. V prvním roce vyrůstá růžice plstnatých listů, která na podzim odumírá. V dalším roce vyráží lodyha se zlatě žlutými květy, vytvářejícími bohatý hrozen. Diviznu najdeme volně v přírodě na kamenitých stráních obrácených k jihu, je také pěstována v zahrádkách. Škoda, že velmi často jen pro okrasu. Divizna kvete od června do září. Pro její sběr je nyní v červenci právě vhodná doba.
Drogu tvoří květ (Flos verbasci). Sbírají se pouze koruny květů bez kalicha. Květy kvetou velmi krátce. Rozvíjejí se ráno a odpoledne již opadávají, proto je nutné je sbírat postupně každý den. Květy, které nesmí být při sběru vlhké, se rozkládají na plochu tak, aby se nepomačkaly. Sušíme je rychle, nejlépe během jednoho dne na slunci, nebo v otevřené troubě při 60°C. Pokud se do usušeného květu připletou i zahnědlé květy, které samy opadaly nebo zbytky kalicha, celý sběr se znehodnotí. Dobře usušený květ se ukládá do neprodyšně uzavřených igelitových sáčků. Méně často se sbírá list divizny.
Hlavními obsahovými látkami jsou saponiny, třísloviny, sliz a flavonoidy, které se v účinku vzájemně doplňují.

  • Sliz vytváří na sliznici ochranný povlak, který ji chrání před vysušením a drážděním, saponiny a flavonoidy napomáhají rozpouštění hlenů. 
  • Divizna velmi účinně podporuje vykašlávání hlenu, tlumí křeče průdušek a tak se používá hlavně při onemocněních horních cest dýchacích jako expektorans a při astmatu.

Z květu se připravuje čaj (1,5g sušeného květu na jeden šálek čaje). Lepší je macerace za studena. Nálev je nutné dobře zcedit, protože obsahuje množství drobných chloupků, které by dráždily sliznici hrtanu. Proto se doporučuje filtrace přes papírový nebo plátěný filtr. Velmi často je divizna součástí expektoračních směsí.

  • Oblíbená je kombinace stejných dílů divizny, černého bezu a lípy, používaná při nemocech z nachlazení. Čaj oslazený medem má velmi lahodnou chuť. Nežádoucí účinky nejsou známy, přesto se droga nemá používat dlouhodobě.
  • Divizna ovlivňuje také činnost sleziny a působí močopudně.
  • Kašovité obklady z květů lze použít přímo na léčbu ran i bércových vředů.
  • Květ smíchaný s listem v poměru 1:2 působí jako mírné projímadlo. 
  • Naklepané listy, potřené teplým olejem, použijeme jako obklady na otoky a rány. 
  • Ze sušených listů lze připravit odvar (hrst se přelije 0,5 l studené vody se vaří 10 minut na mírném ohni), pro použití k obkladům na otoky. 
  • K dalšímu neobvyklému využití divizny patří její používání v kosmetice - pro barvení vlasů na žluto či získání přirozeného ruměnce při potírání tváří listy divizny, tak jak to dělaly starší Římanky.


BRUTNÁK  LÉKAŘSKÝ (Borago officinalis)

V přírodní medicíně se brutnák lékařský užíval jako lék při horečkách, zevně k obkladům na rány a vředy. Dnes je brutnák pro široký rejstřík možného použití tak říkajíc v módě. Neušel pozornosti farmaceutických firem, které nabízejí jeho hlavní produkt -- olej, ať již samotný nebo v kapslích. Tím nám do jisté míry usnadnily práci s touto rostlinou. Ušetřily nás nejistoty pěstování na zahrádce, stačí zajít do lékárny.
Brutnák je asi půl metru vysoká letnička s květy blankytné barvy. Většinou se pěstuje v zahrádkách, zplaňuje jen výjimečně. Je teplomilný a choulostivý na napadení mšicemi.
Drogou je kvetoucí nať (Herba boraginis), sbíraná nejlépe v první fázi květu, hitem poslední doby je brutnákové semeno.

  • Nať obsahuje především slizy, třísloviny, saponiny, minerální látky (vápník a draslík), vitamíny, aminokyseliny a další důležité látky. 
  • Má využití zevní i vnitřní. 
  • Vnitřně ji podáváme tam, kde je třeba zajistit ochranu sliznic (to zprostředkují rostlinné slizy), hlavně proti zánětům a vředové chorobě. 
  • Má též účinek močopudný, mírně antidepresivní a zklidňující. Užívá se ve formě nálevu (2-3x denně 1 sklenička). 
  • Společně s listem jahodníku příznivě ovlivňují nadměrné pocení (ob den se střídá nálev z brutnáku a jahodníku, pije se 4 -6x denně).

Odvar z brutnáku se používá k jarní očistné kůře. Droga by se ale neměla užívat dlouhodobě, protože existuje podezření na její hepatotoxicitu (škodlivost pro játra).

  • Zevně se používá k obkladům, např. na bércové vředy a špatně se hojící rány, popáleniny nebo jako kloktadlo. Pro zevní užití se z brutnáku připravuje koupel nebo kašovitý obklad. Často je využívána i jako koření. Spolu s estragonem, listem révy vinné a koprem je výbornou součástí láku na okurky.


Obsahová látka

Rostlina

Používaná část rostliny

Silice

dezinfikují dýchací cesty
kvetoucí nať
kvetoucí nať
kvetoucí nať

Saponiny

ztekucují hlen
květ
kořen
květ a list
kořen

Slizy

ochraňují sliznici dýchacích cest
list
květ a kořen
květ a list
květ a list
semeno
stélka

Flavonoidy

mají protizánětlivý účinek
květ
květ

Začal nám krásný barevný podzim. 

Někomu se zdá toto období poněkud chmurné, ale vězte, že jej budeme mít takový, jaký si jej uděláme.

Přináším Vám několik základních očistných bylinných směsí, na které se každý den s radostí budeme těšit. Při popíjení si uděláme čas pouze pro sebe, při blikající svíčce anebo s dobrou knihou. To již nechám na Vás, já vás nyní provedu jednotlivými směsmi  

První směsí, kterou je dobré začít je posilující a čistící ledviny, játra a střeva.
Připravíme ho tak, že na ¼l vody dáme polévkovou lžíci směsi, spaříme a 15 min louhujeme, pijeme 2-3x denně před jídlem, nesladíme. 

Druhou  je bylinná směs kterou mohu doporučit , čímž docílíte  
omezení chutí k jídlu.
 Tři čajové lžičky směsi dáme na ½ l vody, spaříme, 5 min louhujeme, scedíme, pijeme šálek teplého čaje 3x denně 10 min před jídlem. 

Někomu udělá dobře i
lehce pročištující čaj  v následujícím složení.
 Polévková lžíce směsi na ¼ l vody se spaří vroucí vodou, 15 min louhujeme a pijeme 2x denně část před jídlem a část po jídle, nesladíme.

Další bylinná směs je určen 
pro regulaci metabolismu tuků a jejich snadnější rozpouštění v krvi.
 Dáme jednu čajovou lžičku směsi na ¼l vody, spaříme a 5 min louhovat. Pijeme 3x denně před jídlem, nesladíme a nešklebíme se, protože díky chaluze bublinaté je z čaje cítit závan moře. Nikoliv sůl, ale rybina, neboť chaluha je řasa. 

Pokud si opatříte za účelem vypadat lidsky a ne vesmírně krásně všechny výše uvedené bylinné směsi vězte, že se pijí jako pitná kúra tj. jeden čaj tak dlouho, dokud sáček s čajem není prázdný (cca 14 dní) a potom začneme s další směsí.


A na závěr si uvědomíme, zatímco duši si musí každý očistit sám, odpuštěním a přijmutím událostí, které se staly a tudíž se nemohou odestát, může vás u toho provázet
                               měsíční kúra  na očistu těla i ducha
která se  provádí čtyři týdny, od úplňku do úplňku a využívá sil měsíčních fází. Když měsíc ubývá, snáze se očisťujeme a když přibývá, lépe regenerujeme.
Budeme potřebovat následující byliny.

Postup je následující.
První týden - fáze očistná.
V den úplňku zahajujeme kúru půstem, celý den o chlebu a vodě. V následujících dnech budeme střídavě popíjet bylinu  RDESNO TRUSKAVEC a bylinu VŘES
Tj. jeden den - truskavec, druhý den -  vřes - v množství asi ¾ litru nálevu na den, připraveného tak, že 1 rovnou polévkovou lžíci spaříme 250 ml vroucí vody, 10 minut louhujeme. Připravujeme 3 až 4x denně, případně najednou do termosky a pak vypijeme po doušcích. Čaj zásadně nesladíme, pijeme před jídlem nebo mezi jídly. Truskavec je vynikající krev čistící bylina a pročistí především játra a oběhový systém. V kombinaci s vřesem se pak připojí i čistění ledvin.

Druhý týden - fáze očistná.
Druhý týden kúry přitlačíme-  speciálně na ledviny. V čase mezi 17.-19. hodinou (18 - 20 hodin letního času) rychle vypijeme 1 litr nepříliš koncentrovanou bylinu PAMPELIŠKU Účinnost zvýšíme použitím destilované vody. Večeříme až hodinu po vypití čaje. Posledním dnem této části kúry je den novoluní. Tento den držíme úplnou hladovku, pouze pijeme minerální vodu. Slabší povahy mohou vypít cca 3/8 litru zeleninových šťáv.
Třetí týden - fáze regenerační.
S přibývající Lunou se vrhneme do regenerační fáze. Nejprve regenerujeme nervy. Střídavě denně budeme popíjet bylinu DOBROMYSL a z MEDUŇKY, připravované stejně jako čaj vřesový či z  truskavce, ovšem bereme pouze 1 vrchovatou čajovou na 150 ml vroucí vody, opět pít 3 až 4x denně před jídlem nebo mezi jídly ? nebo asi půl litru čaje vypít po doušcích z malé termosky.

Čtvrtý týden - fáze regenerační.
Až ke dni bezprostředně předcházejícímu úplněk budeme střídat posilující byliny, jeden den čaj z MARALU a druhý den čaj z MĚSÍČKU,  pijeme 3x denně šálek nálevu, ráno, před obědem a odpoledne kolem 16. hodiny.
Kúru končíme následující úplněk dietním dnem o chlebu a vodě.

Tato očistná a regenerační kúra je na provádění velmi nenáročná, ale přitom neobvykle účinná. Je doporučeno ji provádět 2x za rok, nejlépe s nastupujícím jarem a s přicházejícím podzimem, léčebně pak dle potřeby.
Jedna rada na závěr, rozepište si čaje do kalendáře podle jednotlivých dnů.

A nezapomeňte, že když Bůh tvořil zemi, stvořil zeleň v den třetí a člověka až v den šestý. Jsou tedy byliny služebně starší než člověk a byly stvořeny pro něho. Přistupujme k nim proto s trpělivostí, pokorou a láskou, vědí totiž víc než my.

pondělí 10. října 2016

BRUSINKA - BRUSINKA
Účinně napomáhá při:
  • zánětech močového měchýře, ledvin a močového ústrojí.
  • při inkontinenci, slabém močovém měchýři.
  • při infekčních průjmech, zlepšuje střevní peristaltiku. 
Účinné látky se lépe uvolňují do výluhu – tinktury, která je účinnější než čaj. Plody se mohou terapeuticky užívat maximálně dva měsíce.
 
Obecný popis:
Brusinka je plazivý keřík dorůstající do výšky 15 - 25 cm. Nadzemní stonek i rozvětvený oddenek má zdřevnatělý. Na zelených ojíněných větvičkách rostou vejčité listy. Svrchní strana listu je zbarvena tmavozeleně leskne se, spodní strana je šedomodrá až šedozelená a matová.
Květy v květenství hroznu rostou na krátkých stopkách. Barva květu je bílá přes narůžovělou do růžové. Koruna okvětí je zvoncovitá se čtyřmi korunními lístky, kalich okvětí je pouze blanitý s pěti květními lístky, trojúhelníkovou čnělkou a 8–10 tyčinkami. Kvete od května do července.
Plody - brusinky jsou červené bobule. Jsou jedlé, kyselé nahořklé, dozrávají v srpnu až říjnu.
Používaná část:
List, plod, pupen
Způsob použití: List se používá ve formě bylinného čaje, nejlépe ve směsi s dalšími bylinami. Plod se používá ve formě bylinného čaje, nejlépe ve směsi s dalšími bylinami, ale také se z něj vyrábí různé likéry, kompoty a šťávy. Je možné jej konzumovat i syrový nebo sušený. Pozor! Plody proslazené bílým cukrem nejsou léčivé!

BORŮVKA  - BORŮVKA
Účinně napomáhá při:  
List– účinně snižuje hladinu krevního cukru, působí desinfekčně v oblasti trávicího traktu a močového ústrojí
 Plod – velmi účinně působí průjmech i při výskytu E.coli a stafylokoků. Hojí záněty v oblasti střevní sliznice. Příznivě ovlivňuje cévní stěnu, zejména v oblasti oční sítnice.
  • Snižuje nitrooční tlak, působí při léčbě zeleného zákalu. Zlepšuje využití přirozeného inzulinu v organismu, takže přirozeným způsobem podporuje léčbu diabetu II. Typu.


Obecný popis:
Borůvka je hustě rozvětvený, ale spíše nízký keřík s opadavými listy. Vejčitě okrouhlé listy jsou na lodyze uspořádány střídavě, jsou lysé s krátkými řapíky. Naopak květy jsou výrazně stopkaté, objevují se již od dubna do června. Mají světle zelenou korunu a zakrnělý kalich.
Plodem jsou borůvky, černomodré bobule, v nichž nalezneme při podrobnějším zkoumání mnoho drobných semen.
Používaná část: list, pupen
Způsob použití: List se používá ve formě bylinného čaje, nejlépe ve směsi s dalšími bylinami. Plod se používá ve formě bylinného čaje, nejlépe ve směsi s dalšími bylinami, ale také se z něj vyrábí různé likéry, kompoty a šťávy. Je možné jej konzumovat i syrový nebo sušený.

BEZ ČERNÝ  -  BEZ ČERNÝ
Bez černý patří mezi nejoblíbenější a také nejznámější léčivé rostliny. Ačkoli nevyniká ani krásou, ani vůní, požíval vždy mezi lidmi veliké vážnosti, o čemž nejlépe vypovídá přísloví: "Před heřmánkem smekni, před bezem klekni."
  Je to keř nebo stromek se šedohnědou kůrou a houbovitou dření bělavé barvy, které se říká bezová duše.
 Kvete od května do začátku července. Drobné až nepříjemně vonící květy jsou nažloutle zabarveny. Také kůra a list šíří zápach, odtud i nepříliš lichotivý lidový název bez smradlavý, nebo dokonce smradinky. Květy jsou uspořádány do bohatých květenství. Plody - bezinky mají v průměru 6 mm a jsou barvy fialové až černé.

Rostlinnou drogou jsou především květenství (Flos sambuci) a plody (Fructus sambuci). Květ se sbírá v květnu a červnu, nejvhodnější pro sběr je doba kolem poledne. Celá květenství se odstřihují nůžkami asi s 1 cm hlavní stopky. Doporučuje se květy ukládat volně do košů, aby se nezapařily. Pokud tuto zásadu porušíme a květy při sušení zhnědnou, můžeme je vyhodit. Jistější způsob sušení je zavěšování na šňůru. Sušit by se mělo ve stínu při teplotě nepřekračující 45oC. Plody se sbírají v září a říjnu. Suší se nejprve na slunci a pak se dosušují v troubě až do scvrknutí. Teprve pak se otrhávají ze stopek.
Hlavními obsahovými látkami černého bezu jsou flavonoidy, sliz, silice, třísloviny a také vitamin A a vitamíny skupiny B.

  • Květ černého bezu je vynikající potopudnou rostlinou. 
  • Má též účinky močopudné a příznivě působí na cévy. 
  • Používá se k léčbě kašle (podporuje vykašlávání). 
  • Plody působí jako prostředek proti bolesti (léčba migrény nebo zánětu trojklanného nervu). Mají i protizánětlivý účinek, slabý projímavý účinek a mírně snižují krevní tlak. 
  • List bezu černého lze použít k léčbě revmatizmu, kdy se bolavé klouby zabalí do čerstvých listů. 
  • List ve formě čaje čistí pokožku a je součástí čajů k léčbě akné.
  • Z květu černého bezu připravujeme nálev (2 kávové lžičky na šálek nálevu).

Bezinky můžeme usušit a pak z nich připravit odvar, ale mnohem účinnější je šťáva z čerstvých plodů. Tato tekutina může mít své kouzlo i pro ty, kteří přírodní medicíně příliš neholdují, neboť se doporučuje ke šťávě z bezinek přidat vodku nebo brandy a to v poměru 1:5. Šťávu z čerstvých plodů je vždy nutné převařit, tepelně nezpracovaná může způsobit zvracení. Jinak se plody bezu používají v kuchyni k přípravě celé řady pochutin, nejznámější je bezinkové víno našich babiček.
Bez se často kombinuje s ostatními léčivými rostlinami, zejména když se jedná o expektorační směsi (čajové směsi usnadňující odkašlávání) -- nejčastěji s lipovým květem, diviznovým květem nebo proskurníkovým kořenem.

Jak je vidět, bez je typickou podzimní léčivkou, protože období pokašlávání právě klepe na dveře.
Byl dokonce nazýván selskou lékárnou. Od středověku byl opředen celou řadou pověr. Sídlili v něm duchové, kteří se mstili za zlo, které bylo spácháno v okolí jejich keře. Proto se bez černý často vysazoval kolem chalup a stodol. Dnes si vysazování bezu kolem stavení vysvětlujeme mnohem prozaičtěji -- zápach, který bez šíří, odpuzuje hmyzí škůdce a myši.
Bez se vyskytuje především na pustých a neošetřovaných místech. Setkáme se s ním u venkovských chalup, v pustých zahradách, zbořeništích, skládkách, lesích a loukách.
BENEDIKT LÉKAŘSKÝ - ČUBET BENEDIKT
Účinně napomáhá při:
  • poruchách trávení.
  • zlepšuje trávení, podporuje vylučování žluče.
  • proti některým typům virů a bakterií, zejména proti nežádoucím střevním bakteriím.
  • potlačuje patologické kvašení a hnití ve střevech.  
  • zlepšuje funkci imunitního systému na úrovni střev.
  • působí proti chronickému překyselení těla.
  • podporuje činnost trávicího traktu u starších, nemocných osob.
  • vhodný i pro děti trpící nechutenstvím a trávicími potížemi. 
  • dobře působí  při alergiích, chronických poruchách imunity, chorobách kůže, zejména u lupenky a ekzému.
  • Není vhodný u osob s těžkými poruchami ledvin.
Obecný popis:
Benedikt je bodlák s červenohnědým pakořenem a větvenou, pavučinovitě plstnatou lodyhou dorůstající výšky až ¾ metru. Žlutavé květy jsou sestaveny do úborů, jejichž listeny jsou bodlinaté. Benedikt je pěstovaná bylina.
Používaná část:
Nať před úplným rozvitím
Způsob použití: nať se používá ve formě bylinného čaje, nejlépe ve směsi s dalšími bylinami.
Není vhodný na dlouhodobé užívání jako samostatná bylina, může dojít k předávkování.
Zevně se může používat jako obklad při kožních zánětech, ekzémech, lupence nebo bércových vředech.


ARONIE - Černý jeřáb
Účinně napomáhá při:
  • poruchách činnosti štítné žlázy. Pupeny tohoto keře umí účinně regulovat činnost štítné žlázy jak při hyperfunkci, tak i při hypofunkci.  
  • při tzv. uzlech na štítné žláze. Její užívání v tomto případě však musí být dlouhodobé a ideálně v kombinaci s Vilcacorou a odpovídajícím bylinným čajem na štítnou žlázu.
  • při vysokém krevním tlaku, podporuje kvalitu cév, působí proti arterioskleróze,
  • snižuje hladinu cholesterolu v krvi. 
  • při vylučování nežádoucích soli z organismu, takže jsou vhodné při chorobném usazování solí v oblasti kloubů, plochých kostí např. na patách i při zánětech Achillovy šlachy. 
Obsahují:
  • velké množství vitamínů a flavonoidů působících zejména na kvalitu cévní stěny
  • jsou silným antioxidantem. 
Obecný popis:
Strom nebo keř. Listy jsou střídavé, jednoduché, celokrajné s vroubkovanými okraji. Na podzim listy září červenými a oranžovými odstíny. Květy jsou malé, s 5 okvětními a 5 kališními lístky, složené v chocholičnatém květenství. Plodem je malá malvice se svíravou tříslovitou příchutí.
Používaná část:
Plod, pupen
Způsob použití: plody se mohou používat na výrobu marmelád, vín a likérů. V bylinářství se používá sušený plod do čajových směsí.