TUŽEBNÍK JILMOVÝ
- Léčivé účinky: oficiální
Tužebník jilmový: Urogenitál: Oficiální - Zápar se užívá jako diuretický prostředek (účinek flavonových glykosidů). Odvar se pije při měchýřových a ledvinových bolestech i při dalších onemocněních ledvin a močového měchýře. Kořen mírní křeče a bolesti při ledvinových kamenech.
Tužebník jilmový: Celkové metabolické účinky: Oficiální - Rostlina (hlavně květ) s obsahem kyseliny salicylové a jejích derivátů působí protizánětlivě (zabraňují syntéze některých prostaglandinů) a analgeticky při revmatických chorobách. Účinně působí i při léčení chronických revmatických bolestí bez zvýšení teploty u starších pacientů. Odvar se pije také při poruchách metabolismu močoviny (zvýšení koncentrace kyseliny močové), jako adjuvans při dně apod.
Tužebník jilmový: Respirační: Oficiální - Rostlina (hlavně květ) s obsahem kyseliny salicylové a jejích derivátů působí protizánětlivě (zabraňuje syntéze některých prostaglandinů) a analgeticky při horečnatých stavech. Napomáhá pocení. Jako adjuvans se rostlina doporučuje při virových i bakteriálních onemocněních (např. chřipka), které doprovází zvýšení teploty s bolestmi ve svalech a v kloubech.
Tužebník jilmový: Ostatní: Oficiální vnitřní - Květy se užívají jako adjuvantní (pomocný) prostředek proti horečce a při léčení chřipky. Zápar z květů se užívá jako potopudný prostředek. Na potencování potopudných účinků při horečnatých stavech se droga kombinuje s Flos tiliae, Flos sambuci nebo Folium betulae. Kořen se užívá jako spasmolytikum. Salicyláty a třísloviny mají mírné bakteriostatické a adstringentní účinky. Jako adjuvans se rostlina doporučuje při virových i bakteriálních onemocněních, které doprovází zvýšení teploty s bolestmi ve svalech a v kloubech.
Tužebník jilmový: Kůže: Oficiální - Odvar se užívá na některé kožní vyrážky.
- Léčivé účinky: lidové
Tužebník jilmový: GIT: Lidové - Droga působí svíravě a protiprůjmově, užívá se při úplavici. Kořen mírní křeče a bolesti při žlučníkových kamenech. Květní droga zabraňuje nežádoucímu kvašení, resp. hnilobnému rozkladu střevního obsahu, např. při střevních zánětech nebo při porušení střevní mikroflóry po léčbě antibiotiky. Droga stimuluje žaludeční činnost a neutralizuje nadměrnou kyselost žaludečních šťáv. Užívá se při vředové chorobě žaludku a dvanácterníku a jiných onemocněních poškozujících žaludeční výstelku a spojených s nadměrnou kyselostí žaludečního obsahu, při zažívacích obtížích a pálení žáhy.
Tužebník jilmový: Kardiovaskulár: Lidové - Nálev z květů zastavuje krvácení.
Tužebník jilmový: Urogenitál: Lidové - Kořeny se užívají jako diuretikum. Kořen se užívá proti bolestem a kolikám při ledvinových kamenech. Užívá se při bolestech močového měchýře a ledvin. Poměrně silného diuretického účinku květové drogy se využívá rovněž v léčbě některých nemocí, provázených otoky. Je vhodná všude tam, kde chceme zvýšit vylučování solí z organismu.
Tužebník jilmový: Neuropsych.: Lidové - Kořeny se užívaly při epilepsii. Nálev z květů působí proti některým bolestem hlavy.
Tužebník jilmový: Celkové metabolické účinky: Lidové - Osvědčené je také antirevmatické působení při všech typech revmatických chorob. Preventivně se používá k podpoře vylučování kyseliny močové. Květní droga zlepšuje látkovou výměnu a příznivě tím mimo jiné ovlivňuje léčení řady chorob (užívá se k "čistění krve"). Květní droga se užívá též do čajových směsí proti obezitě.
Tužebník jilmový: Respirační: Lidové - Užívá se jako profylaxe infekčních onemocnění chřipkového typu. Při chřipkových onemocněních se pak užívá ke snižování horečky (antipyretikum).
Tužebník jilmový: Ostatní: Lidové vnitřní - Výrazného potopudného účinku natě i květů se využívá v léčbě infekčních horečnatých onemocnění. Dříve se hojně doporučoval kořen tužebníku v dávce 1 čajovou lžičku drobně řezané drogy několikrát za den po dobu nejméně 4 dnů, jako údajně účinné profylaktikum vztekliny. Potvrzení této lidové indikace dosud nebylo prověřováno. Droga tlumí krvácení. Působí protizánětlivě, adstringentně a antisepticky.
Tužebník jilmový: Ostatní: Lidové zevní - Připravovala se mast na potírání otoků, boulí apod. Odvar z kořene se přikládá formou obkladů na zlomeniny, tržné a zhnisané rány. Odvar z kořene se může též vstřikovat do píštělí, případně užívat k ošetřování nehojících se vředů.
- Skupinové účinky dle Lékopisu:
DIAFORETIKUM, ANTIREVMATIKUM, DIURETIKUM, ADSTRINGENS.
Tužebník jilmový: Homeopatie: Homeopaticky zpracováváme především květ, i když normálně je základem celá kvetoucí nať. Květ trháme nejlépe při plně rozkvetlé bylině, okolo deváté hodiny ranní. Květ zpracováváme podle §1 lihem 70%. Dále ředíme až na potenci D3 lihem 30%. Obecně užíváme v potenci D3 s dávkováním 3krát denně 7-8 kapek, po jídle. Nejčastěji lék nasazujeme jako močopudný prostředek, při poruchách srdečního rytmu, při snižování hmotnosti, dně, kožních problémech, při svalových potížích a horečnatých stavech.
Tužebník jilmový: Prevence: Tužebník se může směle řadit k nejlepším rostlinným antirevmatikům. Preventivně se používá k podpoře vylučování kyseliny močové, dále proti různým stavům, doprovázeným otoky, i jako profylaxe infekčních onemocnění chřipkového typu. Používá se též do čajovin, určených k "čištění krve", tedy podporujících látkovou výměnu. Dříve se hojně doporučoval kořen tužebníku v dávce 1 čajovou lžičku drobně řezané drogy několikrát za den po dobu nejméně 4 dnů, jako údajně účinné profylaktikum vztekliny. Potvrzení této lidové indikace dosud nebylo prověřováno. Vedle tužebníku jilmového lidové léčitelství doporučuje jako rovnocennou náhradu i tužebník obecný (Filipendula vulgaris Moench.), vyznačující se hluboce rozeklanými listy.
Tužebník jilmový: Poznámky: Květy tužebníku mají slabý účinek podobný kyselině salicylové, označuje se jako "rostlinný salicylát" - podobně jako kůra vrby. V zahraničí se vyrábějí farmaceutické přípravky s obsahem tužebníku a uplatňují se při léčbě revmatismu, polyartritídě a léčení horečnatých onemocnění - např. chřipky. Kořen tužebníku v práškové formě byl užíván jako prostředek proti vzteklině u zvířat i lidí.
Tužebník obecný
Filipendula vulgaris L.
rosaceae - růžovité
Latinsky: Herba et flores filipendulae
Česky: Nať tužebníku obecného
Synonyma:
Latinsky: Spiraea filipendula
Chemické složení: Obsahuje podobné látky jako tužebník jilmový, ale mají jiný poměr jednotlivýcxh složek. Nápadnou a zatím málo prozkoumanou látkou je glykozid gaulterin (metylsalicylát). Cukernou složku tvoří jen glukóza. Nať obsahuje i kyanogenní gylkosid, vanilin a stopy salicylového aldehydu. ?? glykosidy, gaulterin, metylsalicylát, kyanogenní glykosidy, vanilin, salicylový aldehyd
GIT: Lidové - Užíval se proti cizopasníkům v GIT. Přítomné třísloviny působí proti krvácením a průjmům. ?? červi, krvácení do GIT, průjmy
Urogenitál: Lidové - Květ se užívá jako močopudný prostředek. Kořen se doporučuje při onemocněních močových orgánů, užíval se proti ledvinovým a močovým kamenům. ?? ledvinové kameny, diaforetikum, onemocnění močových cest.
Celkové metabolické účinky: Lidové - Kořen se doporučuje i proti revmatismu a dně. ?? dna, revmatismus, antirevmatikum
Respirační: Lidové - Užíval se při onemocněních dýchacích orgánů, při chorobách z nachlazení spojených s horečkou a jako potopudný prostředek. ?? choroby dýchacích orgánů, nemoci z nachlazení, horečky, diaforetikum
Ostatní: Oficiální vnitřní - Květ se užívá při chorobách z nachlazení spojených s horečkou a jako potopudný prostředek. Přítomné třísloviny působí proti krvácením. ?? choroby nachlazení, horečky, diaforetikum, krvácení
Vnitřní užití: Obvykle se kombinuje s podobně působícími drogami. Obvykle se připravuje zápar z 15 g (3-5 polévkových lžic) sušených květů na 1/4 l vody (nechá se 10 minut vyluhoat, pije se 1,5 dl 4x denně). Kořen se doporučuje i proti revmatizmu a dně, při onemocněních močových orgánů apod. (pije se macerát připravený 8 hodinovým vyluhováním lžičky práškované drogy v 2,5 dl studené vody. Dávka se pije po doušcích během dne). Z drogy se připravuje i tinktůra.
Lze zaměnit s: Je podobný tužebníku, pouze není tak vysoký a je zvláštní tím, že vedlejsí kořeny končí každý hlízkou.
Popis: Trvalá bylina s krátkým oddenkem, vysoká 30-80 cm. Nať přímá, nahoře skoro bezlistá, slabě rozvětvená. Listy přetrhovaně nepárovitě peřovité, lístečky se zoubkovaným okrajem, přílístky ledvinovité, zoubkované. Kvete v červnu-červenci.
Místo výskytu: Roste roztroušeně po celé Evropě, od nížin po horský stupeň, hlavně na vápencových půdách. Nejčastějšími stanovišti jsou polosuché až vlhké louky a světlé lesy.
Pěstování: Dříve se rostlina pěstovala i v zahrádkách.
Doba sběru + sbíraná část: Sbírá se květ a oddenek.
Poznámky: Oficiální medicína pokládá drogu za nežádoucí příměs do tužebníku jilmového. Kořenové hlízky obsahují hojnost škrobu a tříslovin a mohou být požívány jako salát. Nejchutnější jsou na podzim.
Vlastnosti: Chladná, svíravá chuť; jak vlhká, tak vysušujícící.
Působení: Protizánětlivé, protirevmatické, diuretické, uklidňuje zažívání, zvyšuje pocení.
Nať: Chladivá nať zmírňuje záněty a horečky, chrání zažívací trakt a upravuje působení kysliny salicylové. Dlouhodobé užívání aspirinu může vést k tvorbě žaludečních vředů a krvácení, tužebník však tyto vedlejší účinky nevykazuje a je skutečně mírným léčivým prostředkem zažívání při překyselení a některých typech průjmu.
Nálev: Užívejte při horečnatých nachlazeních nebo revmatických bolestech. Tiší rovněž žaludeční nevolnosti u dětí.
Tinktura: Obecně má silnější účinek než nálev. Přidávejte ji k prostředkům pro léčení žaludečních vředů nebo zvýšené kyselosti, jako je lékořice. Při artritidě ji užívejte například spolu s andělikou nebo vrbou.
Obklad: Složenou gázu namočte v naředěné tinktuře a přikládejte na bolestivé, artritidou nebo revmatismem stižené klouby, nebo aplikujte při neuralgii.
Oční lázeň: Nálev vychlaďte, přeceďte a použijte na zánět spojivek a další oční onemocnění.
Upozornění: Užíváte-li tinkturu na žaludeční vředy nebo překyselení žaludku, snižte množství alkoholu postupem za horka.
Tužebník obecný
Filipendula vulgaris L.
rosaceae - růžovité
Latinsky: Herba et flores filipendulae
Česky: Nať tužebníku obecného
Synonyma:
Latinsky: Spiraea filipendula
Chemické složení: Obsahuje podobné látky jako tužebník jilmový, ale mají jiný poměr jednotlivýcxh složek. Nápadnou a zatím málo prozkoumanou látkou je glykozid gaulterin (metylsalicylát). Cukernou složku tvoří jen glukóza. Nať obsahuje i kyanogenní gylkosid, vanilin a stopy salicylového aldehydu. ?? glykosidy, gaulterin, metylsalicylát, kyanogenní glykosidy, vanilin, salicylový aldehyd
GIT: Lidové - Užíval se proti cizopasníkům v GIT. Přítomné třísloviny působí proti krvácením a průjmům. ?? červi, krvácení do GIT, průjmy
Urogenitál: Lidové - Květ se užívá jako močopudný prostředek. Kořen se doporučuje při onemocněních močových orgánů, užíval se proti ledvinovým a močovým kamenům. ?? ledvinové kameny, diaforetikum, onemocnění močových cest.
Celkové metabolické účinky: Lidové - Kořen se doporučuje i proti revmatismu a dně. ?? dna, revmatismus, antirevmatikum
Respirační: Lidové - Užíval se při onemocněních dýchacích orgánů, při chorobách z nachlazení spojených s horečkou a jako potopudný prostředek. ?? choroby dýchacích orgánů, nemoci z nachlazení, horečky, diaforetikum
Ostatní: Oficiální vnitřní - Květ se užívá při chorobách z nachlazení spojených s horečkou a jako potopudný prostředek. Přítomné třísloviny působí proti krvácením. ?? choroby nachlazení, horečky, diaforetikum, krvácení
Vnitřní užití: Obvykle se kombinuje s podobně působícími drogami. Obvykle se připravuje zápar z 15 g (3-5 polévkových lžic) sušených květů na 1/4 l vody (nechá se 10 minut vyluhoat, pije se 1,5 dl 4x denně). Kořen se doporučuje i proti revmatizmu a dně, při onemocněních močových orgánů apod. (pije se macerát připravený 8 hodinovým vyluhováním lžičky práškované drogy v 2,5 dl studené vody. Dávka se pije po doušcích během dne). Z drogy se připravuje i tinktůra.
Lze zaměnit s: Je podobný tužebníku, pouze není tak vysoký a je zvláštní tím, že vedlejsí kořeny končí každý hlízkou.
Popis: Trvalá bylina s krátkým oddenkem, vysoká 30-80 cm. Nať přímá, nahoře skoro bezlistá, slabě rozvětvená. Listy přetrhovaně nepárovitě peřovité, lístečky se zoubkovaným okrajem, přílístky ledvinovité, zoubkované. Kvete v červnu-červenci.
Místo výskytu: Roste roztroušeně po celé Evropě, od nížin po horský stupeň, hlavně na vápencových půdách. Nejčastějšími stanovišti jsou polosuché až vlhké louky a světlé lesy.
Pěstování: Dříve se rostlina pěstovala i v zahrádkách.
Doba sběru + sbíraná část: Sbírá se květ a oddenek.
Poznámky: Oficiální medicína pokládá drogu za nežádoucí příměs do tužebníku jilmového. Kořenové hlízky obsahují hojnost škrobu a tříslovin a mohou být požívány jako salát. Nejchutnější jsou na podzim.
Vlastnosti: Chladná, svíravá chuť; jak vlhká, tak vysušujícící.
Působení: Protizánětlivé, protirevmatické, diuretické, uklidňuje zažívání, zvyšuje pocení.
Nať: Chladivá nať zmírňuje záněty a horečky, chrání zažívací trakt a upravuje působení kysliny salicylové. Dlouhodobé užívání aspirinu může vést k tvorbě žaludečních vředů a krvácení, tužebník však tyto vedlejší účinky nevykazuje a je skutečně mírným léčivým prostředkem zažívání při překyselení a některých typech průjmu.
Nálev: Užívejte při horečnatých nachlazeních nebo revmatických bolestech. Tiší rovněž žaludeční nevolnosti u dětí.
Tinktura: Obecně má silnější účinek než nálev. Přidávejte ji k prostředkům pro léčení žaludečních vředů nebo zvýšené kyselosti, jako je lékořice. Při artritidě ji užívejte například spolu s andělikou nebo vrbou.
Obklad: Složenou gázu namočte v naředěné tinktuře a přikládejte na bolestivé, artritidou nebo revmatismem stižené klouby, nebo aplikujte při neuralgii.
Oční lázeň: Nálev vychlaďte, přeceďte a použijte na zánět spojivek a další oční onemocnění.
Upozornění: Užíváte-li tinkturu na žaludeční vředy nebo překyselení žaludku, snižte množství alkoholu postupem za horka.
Tužebník jilmový: Toxicita a nežádoucí účinky: Ani při maximálních terapeutických dávkách se nevyskytují vedlejší škodlivé účinky. Při nepřiměřeně vysokých dávkách a u jedinců se žaludečními chorobami by se mohy vyskytnout nežádoucí příznaky jako po salicylátech. Droga je nemocnými velmi dobře tolerována a není znám vznik nesnášenlivosti, snad jen při velkém předávkování. Bylinu neužívejte v případě, že jste citliví na salicyláty.
Tužebník jilmový: Kontraindikace: Kontraindikace podávání nejsou známy, nedoporučujeme však masivní léčbu tužebníkem osobám s většímy problémy se srážlivostí krve, jakými jsou například těžcí hemofilici.
Užívání
Možnosti užívání bylin:
Nálev – připravené bylinky polijeme vařící vodou – přikryjeme – necháme 5 – 10 minut máčet – nikdy nevařit !!!
Odvar – byliny vložíme do studené vody – za stálého míchání vaříme stanovenou dobu – odstavíme popř. scedíme
Zápar – byliny vhodíme do vařící vody – přikryjeme a 5 minut mírně povaříme
Macerát – byliny zalijeme studenou vodou – necháme
Odvar – byliny vložíme do studené vody – za stálého míchání vaříme stanovenou dobu – odstavíme popř. scedíme
Zápar – byliny vhodíme do vařící vody – přikryjeme a 5 minut mírně povaříme
Macerát – byliny zalijeme studenou vodou – necháme
Vnitřní užití:
Drogu můžeme s úspěchem podávat samostatně nebo kombinovat do směsí. Tužebník bychom neměli vařit, zejména ne dlouhodobě. Připravuje se studený macerát (1 lžíce na sklenici vody - macerovat 8-10 hodin a výluh vypít v průběhu dne, ev. pít každý druhý den).
List i květ v záparu se užívají 1 lžíce na šálek (průměrná dávka na zápar z květu je 1 g, běžně se však dávají i větší dávky).
Nebo:
Připravuje se zápar ze 2 lžiček drogy na 5 dl vody (pije se 1-1,5 dl 3x denně po jídle).
Nebo:
Infusum Floris ulmariae (2 lžíce na 2 sklenice vody) se pije v dávce 1/2 sklenice 3x denně.
Nebo:
Droga se může užívat ve formě nálevu: 1 čajová lžička květů na šálek vroucí vody, nechá se 10 minut vyluhovat. Užívají se 2-3 šálky denně při horečnatých stavech z nachlazení, při chřipce, dále pro obsah salicylátů při dně a revmatických bolestech a jako močopudný prostředek při onemocnění ledvin a močového měchýře.
Nebo:
V lidovém lékařství se tužebník užívá poměrně málo. Protože je to močopudný prostředek, bývá doporučován při vodnatelnosti. Připravuje se z něho nálev tak, že se 15 g sušených květů spaří 1/4 l vroucí vody, nechá 10 minut ustát a scedí. Pijí se potom 4 šálky za den.
Nebo:
Způsob přípravy tužebníkového čaje není jednotný, často se doporučuje odvar, jindy zase nálev. Podle některých pramenů je nejlepší následující způsob přípravy: hrst květů přelít večer 1 l vody a zahřát na 80-85°C, potom nechat vyluhovat do rána. Pokud záleží na močopudném účinku, užívá se 3x denně po 0,33 l, jinak se vypije přes den po doušcích.
List a květ se dávkují 2 lžíce na 2 sklenice odvaru (mírný var 5 minut, odstavit na 10 minut, přecedit do termosky a pije se 1/2-2/3 sklenice 2-3x denně po jídle).
Nebo:
Odvar se připravuje z 2-3 g drogy na 500 ml vody nebo 1 lžíce na sklenici vody, se pije 2x denně.
Nebo:
Z kořenů se připravuje odvar.
Kořen se užívá i v prášku (3 g 3x denně), nebo ve formě tinktury (3x denně 1-2 lžičky).
Způsob přípravy čaje je velmi nejednotný. My doproučujeme bylinářský čaj v dávce asi 0,6-0,8 litru denně. Vhodné je též použití tzv. homeopatického čaje dle Kloudy v nižších potencích, kolem U3.
Drogu můžeme s úspěchem podávat samostatně nebo kombinovat do směsí. Tužebník bychom neměli vařit, zejména ne dlouhodobě. Připravuje se studený macerát (1 lžíce na sklenici vody - macerovat 8-10 hodin a výluh vypít v průběhu dne, ev. pít každý druhý den).
List i květ v záparu se užívají 1 lžíce na šálek (průměrná dávka na zápar z květu je 1 g, běžně se však dávají i větší dávky).
Nebo:
Připravuje se zápar ze 2 lžiček drogy na 5 dl vody (pije se 1-1,5 dl 3x denně po jídle).
Nebo:
Infusum Floris ulmariae (2 lžíce na 2 sklenice vody) se pije v dávce 1/2 sklenice 3x denně.
Nebo:
Droga se může užívat ve formě nálevu: 1 čajová lžička květů na šálek vroucí vody, nechá se 10 minut vyluhovat. Užívají se 2-3 šálky denně při horečnatých stavech z nachlazení, při chřipce, dále pro obsah salicylátů při dně a revmatických bolestech a jako močopudný prostředek při onemocnění ledvin a močového měchýře.
Nebo:
V lidovém lékařství se tužebník užívá poměrně málo. Protože je to močopudný prostředek, bývá doporučován při vodnatelnosti. Připravuje se z něho nálev tak, že se 15 g sušených květů spaří 1/4 l vroucí vody, nechá 10 minut ustát a scedí. Pijí se potom 4 šálky za den.
Nebo:
Způsob přípravy tužebníkového čaje není jednotný, často se doporučuje odvar, jindy zase nálev. Podle některých pramenů je nejlepší následující způsob přípravy: hrst květů přelít večer 1 l vody a zahřát na 80-85°C, potom nechat vyluhovat do rána. Pokud záleží na močopudném účinku, užívá se 3x denně po 0,33 l, jinak se vypije přes den po doušcích.
List a květ se dávkují 2 lžíce na 2 sklenice odvaru (mírný var 5 minut, odstavit na 10 minut, přecedit do termosky a pije se 1/2-2/3 sklenice 2-3x denně po jídle).
Nebo:
Odvar se připravuje z 2-3 g drogy na 500 ml vody nebo 1 lžíce na sklenici vody, se pije 2x denně.
Nebo:
Z kořenů se připravuje odvar.
Kořen se užívá i v prášku (3 g 3x denně), nebo ve formě tinktury (3x denně 1-2 lžičky).
Způsob přípravy čaje je velmi nejednotný. My doproučujeme bylinářský čaj v dávce asi 0,6-0,8 litru denně. Vhodné je též použití tzv. homeopatického čaje dle Kloudy v nižších potencích, kolem U3.
Žádné komentáře:
Okomentovat