neděle 14. ledna 2018

TRNKA OBECNÁ

  • Léčivé účinky: oficiální
Trnka obecná: GIT: Oficiální - Květ slouží při tvrdé stolici dětí a zácpě, má mírný projímavý účinek. Zatím není známo, které látky mají laxativní účinky. Plody jsou známy jako dobrý léčivý a dietetický prostředek při žaludečně-střevních onemocněních. Vysoký obsah tříslovin v plodech podmiňuje adstringentní a antiflogistické účinky. Proto se trnky ordinují při žaludečních obtížích, nezávažných dyspepsiích a poruchách trávení s průjmy (antidiaroikum). Užívají se také při nespecifických průjmech dětí a zánětech trávicího ústrojí. Pro mírné působení se droga může využívat i v pediatrické a geriatrické praxi.
Trnka obecná: Kardiovaskulár: Oficiální - Flavonoidy z květů snižují propustnost cévních vlásečnic a mírní zánětlivé reakce.
Trnka obecná: Urogenitál: Oficiální - Plody se užívají při onemocněních močového měchýře a močových cest. Flavonoidy z květů působí močopudně a salureticky. Pomáhají odstraňovat sodík. Snižují propustnost cévních vlásečnic a mírní zánětlivé reakce. Jako diuretikum se droga obyčejně podává spolu s jinými potencujícími rostlinami. Květ má spolehlivý močopudný účinek. Na potencování močopudných účinků se květ kombinuje například s drogami: Folium betulae, Fructus petroselini, Herba polygonii avicularis, Flos sambuci, Herba equiseti aj.
Trnka obecná: Celkové metabolické účinky: Oficiální - Odstraňování odpadových látek močí a mírně pročisťující účinky působí na zlepšení metabolismu: proto se květ přidává do čajovin určených ke zlepšení látkové přeměny. Plody mají i krev čistící (metabolické) vlastnosti.
Trnka obecná: Ostatní: Oficiální vnitřní - Plody jsou známy jako dobrý léčivý a dietetický prostředek při žaludečně-střevních onemocněních.
Trnka obecná: Ostatní: Oficiální zevní - Na zevní použití - vyplachování úst a hltanu při zánětlivých chorobách sliznic - se pro výhodné lokální působení používají výluhy z drogy.
  • Léčivé účinky: lidové
Trnka obecná: GIT: Lidové - Zahuštěná šťáva z plodů se ordinovala proti průjmům. Také trnková tresť (zralé trnky naložené do lihu) se užívá při průjmu. Odvar z plodů v červeném víně slouží proti průjmu a proti úplavici. Plody mají účinky protiprůjmové a tlumí nadýmání. Květy jsou velmi mírným projímadlem. Kdykoli máme zácpu, udělejme odvar (vařit 2 minuty) a pijme 3-4 dny šálek tohoto čaje. Zároveň se doporučuje tento čaj jako sílící prostředek žaludeční.
Trnka obecná: Kardiovaskulár: Lidové - Květové flavonoidy pomáhají organismu zbavit se přebytečného sodíku, což působí šetrně na ledviny a přispívá také ke snížení krevního tlaku, zejména jeho spodní hodnoty, která se často váže na sníženou funkci ledvin. Snižují také propustnost krevních vlásečnic a mírní zánětlivé reakce v cévách.
Trnka obecná: Urogenitál: Lidové - Trnková tresť (zralé trnky naložené do lihu) se užívá při nadměrném menstruačním krvácení. Květové flavonoidy dávají droze poměrně silný účinek močopudný.
Trnka obecná: Celkové metabolické účinky: Lidové - List se lidově užívá hlavně jako metabolizující prostředek. Módně se užívá v čajovinách na zhubnutí. Čaj z květů se doporučuje jako krev čistící prostředek. Květní droga je také součástí jarních bylinných kůr (spolu např. s kopřivou, bezem a březovými listy v dvojnásobné dávce než tyto drogy).
Trnka obecná: Respirační: Lidové - Květ se užívá při nemocech z nachlazení. Při nachlazení se pije také odvar z trnkového listí.
Trnka obecná: Ostatní: Lidové vnitřní - Čaj z květu se pije při kožních vyrážkách dětí.
Trnka obecná: Ostatní: Lidové zevní - Odvar z kůry stahuje a svírá a slouží jako kloktadlo při zánětech nosohltanu. Trnky jsou vhodnou surovinou i pro přípravu kloktadel. Zde doporučujeme především směs trnek, květu měsíčku a nati řepíku, všeho stejným dílem. Odvar vaříme asi 2 minuty.
  • Skupinové účinky dle Lékopisu:
Květ :
DIURETIKUM, LAXANS, METABOLIKUM,
Plody:
ADSTRINGENS, ANTIFLOGISTIKUM, ANTIDIAROIKUM.
Trnka obecná: Homeopatie: Homeopaticky se odjakživa využíval zejména trnkový květ, i když existuje i homeopatické zpracování plodů, nebo i listů. Toto zpracování je více specifické, zatímco u květů je skutečně obecné. Květy se sbírají brzy z jara, během března a dubna, nejlépe kolem poledne. Mají se sbírat ručně a velice opatrně, protože pomačkané květy zhoršují kvalitu tinktur. Zpracovávají se podle §2 lihem 90% a dále se ředí až na potenci D3 s dávkováním 3krát denně 10 kapek, před jídlem. Nejlepší využití těchto prostředků je ve směsích, protože působí v širokém spektru na látkovou výměnu.
Trnka obecná: Poznámky: Plody jsou velmi trpké. Sbírají se zcela zralé nebo až pomrzlé. Slouží k přípravě kompotů nebo vína (mírné diuretikum a purgans). V kompotu je třeba na 1 kg trnek 650-750 g cukru. Vhodná je i přísada octa, hřebíčku, skořice a citronové kůry. Víno se připravuje podobným způsobem jako šípkové. List se někdy doporučuje jako náhrada za čínský čaj. Trnkové dřevo je tvrdé a poněkud lesklé. Užívá se k jemným soustružnickým pracem. 
Trnkové víno: používají se převážně plody přezrálé a namrzlé, protože mají vyšší obsah cukrů. Zbaví se stopek, rozmačkají a polijí horkou vodou. Takto vzniklý rmut se nechá několik dnů nakvasit. Pak se vylisuje, přisladí a čistá slazená šťáva se nechá kvasit asi 4 týdny tak jako každé ovocné víno. Ne všechny předpisy uvádějí lisování. I když některé předpisy uvádějí kvašení rmutu včetně trnek, doporučuje se zbavit zakvašenou tekutin všech částí trnek ještě před hlavním kvašením. Čistý etylalkohol můžeme získat jen kvašením cukru. Kvašením rostlinného vlákna (buničiny) vznikají více méně škodlivé přiboudliny a hlavně značné množství jedovatého metylalkoholu. Poměr vody a trnek se různí. Pohybuje se od 1,5 do 5,0 kg trnek na 5 l vody. Právě tak rozdílné je množství cukru. Podle toho, jak chceme mít víno silné a sladké, přidáváme doi šťávy od 0,35 do 2 kg cukru. Aby kvasinky měly větší životnost, přidává se do šťávy tzv. živná sůl (fosforečnan sodno-amonný, chlorid amonný, a to asi 2 g na 6-10 litrů). Po ročním odležení je již víno schopné požívání. Dobře připravené trnkové víno si nezadá s kvalitními francouzkými víny. Čím starší, tím silnější a jemnější. Starší kuchařské předpisy uvádějí i trnky v cukru, páře či octě, nebo trnkovou limonádu, likér či rozsol.
Trnka obecná: Toxicita a nežádoucí účinky: Za určitých okolností hydrolyzuje amygdalin na kyanovodík, benzaldehyd a glukózu, proto by užití drogy ve vysokých dávkách mohlo vyvolat otravu. Při dodržení terapeutických dávek se obě drogy bez obav mohou ordinovat i dětem a zesláblým geriatrickým pacientům. Květová droga je navíc vhodná i pro dlouhodobé podávání.

Užívání

Možnosti užívání bylin:
Nálev – připravené bylinky polijeme vařící vodou – přikryjeme – necháme 5 – 10 minut máčet – nikdy nevařit !!! 
Odvar – byliny vložíme do studené vody – za stálého míchání vaříme stanovenou dobu – odstavíme popř. scedíme 
Zápar – byliny vhodíme do vařící vody – přikryjeme a 5 minut mírně povaříme 
Macerát – byliny zalijeme studenou vodou – necháme 
Vnitřní užití:
Květní drogu lze sice podávat samostatně, ale většinou dáváme přednost kombinacím do směsí. Močopudný účinek zvyšuje především kombinace se semenem petržele, s březovým listem, s kořenem jehlice trnité, s natí svízele syřišťového nebo s natí rdesna ptačího, či rdesna blešníku. Kombinace s lipovým květem nebo s květem černého bezu dává směsi výrazný účinek potopudný. Rovněž účinek trnek lze zvýšit kombinacemi, zejména s kořenem mochny nátržníku. Ze stejné dávky je možno připravovat i studený macerát (2 čajové lžičky na sklenici vody 1-2x denně), který slouží jako prostředek proti zácpě a tvrdé stolici.
Na přípravu záparu z květu se používá průměrná jednotlivá dávka 1 g, nebo v praxi častěji 1-2 kávovové lžičky na šálek vody: pije se 2-3x denně.
Nebo:
Obvykle se připravuje zápar ze lžičky květů na 2,5 dl vody (pije se po 1 dl 2-3x denně).
Nebo:
Ordinují se však i vyšší dávky, například v podobě Infusum Floris pruni spinosae (2 lžičky, nebo 2-7 g drogy na 1 sklenici vody), který se užívá 1-2x denně.
Lidově se doporučuje odvar z trnkových květů jako mírné projímadlo při zácpě. 15 g sušených květů se vaří 2 minuty v šálku vody, nechá 10 minut ustát a přcedí. Pije se 2x denně tato porce.
Nebo:
Terapeuticky účinný je i Decoctum Floris pruni spinosae (1 lžíce drogy na 1 sklenici vody), který se užívá po 1/3 sklenice 2-3x denně.
Trnky jsou účinné i v nižších dávkách, například v podobě Decoctum Fructus spinosae (1/2 lžíce drogy na 1 sklenici vody), který se užívá 2-4x denně po 1 lžíci. Na vyplachování při zánětech ústní dutiny se používá stejná koncentrace.
Pro děti se připravuje sirup (62 g cukru se rozpustí v 38 ml odvaru z květů), pije se po lžičkách několikrát denně. Sirup je také vhodné korigens u přípravků obsahujících soli jódu.
Při nachlazení se pije odvar z trnkového listí. Vezme se hrst listí, vaří 5 minut ve 1/4 l vody, scedí se a přidá citronová šťáva. Pije se večer na lůžku.
Při průjmu se lidově užívá tento prostředek: 25 g sušených trnkových plodů se naloží na 3 dny do 1/8 l kořalky. Lihový extrakt se užívá 2x denně lžíce.
Výbornou lékovou formou je též bylinný balzám.
Podle Z. Stacha jsou obecná pravidla pro užívání prostředků z trnek následující: 
1. Lžička nálevu drogy z květů nebo listů, či směsi obou, na šálek vody. Užívá se ráno a večer. 
2. Pět až sedm gramů drogy z květů na šálek vody. Macerovat přes noc a ráno vypít. 
3. Lžíci povidel z trnek ráno a večer, případně po dvou až třech hodinách přes den. 
4. Odvar z 10-20 gramů sušených plodů 1krát až 2krát denně, ráno a večer.
Zevní užití:
Připravuje se odvar z 1/2 lžíce plodů na 2,5 dl vody vhodný ke kloktání při zánětech v ústní dutině.
Zevně se užívá odvar 20 g trnkové kůry v půl litru vody (vaří se 15 minut) při zánětech mandlí a nosohltanu.

TUŽEBNÍK JILMOVÝ

  • Léčivé účinky: oficiální
Tužebník jilmový: Urogenitál: Oficiální - Zápar se užívá jako diuretický prostředek (účinek flavonových glykosidů). Odvar se pije při měchýřových a ledvinových bolestech i při dalších onemocněních ledvin a močového měchýře. Kořen mírní křeče a bolesti při ledvinových kamenech.
Tužebník jilmový: Celkové metabolické účinky: Oficiální - Rostlina (hlavně květ) s obsahem kyseliny salicylové a jejích derivátů působí protizánětlivě (zabraňují syntéze některých prostaglandinů) a analgeticky při revmatických chorobách. Účinně působí i při léčení chronických revmatických bolestí bez zvýšení teploty u starších pacientů. Odvar se pije také při poruchách metabolismu močoviny (zvýšení koncentrace kyseliny močové), jako adjuvans při dně apod.
Tužebník jilmový: Respirační: Oficiální - Rostlina (hlavně květ) s obsahem kyseliny salicylové a jejích derivátů působí protizánětlivě (zabraňuje syntéze některých prostaglandinů) a analgeticky při horečnatých stavech. Napomáhá pocení. Jako adjuvans se rostlina doporučuje při virových i bakteriálních onemocněních (např. chřipka), které doprovází zvýšení teploty s bolestmi ve svalech a v kloubech.
Tužebník jilmový: Ostatní: Oficiální vnitřní - Květy se užívají jako adjuvantní (pomocný) prostředek proti horečce a při léčení chřipky. Zápar z květů se užívá jako potopudný prostředek. Na potencování potopudných účinků při horečnatých stavech se droga kombinuje s Flos tiliae, Flos sambuci nebo Folium betulae. Kořen se užívá jako spasmolytikum. Salicyláty a třísloviny mají mírné bakteriostatické a adstringentní účinky. Jako adjuvans se rostlina doporučuje při virových i bakteriálních onemocněních, které doprovází zvýšení teploty s bolestmi ve svalech a v kloubech.
Tužebník jilmový: Kůže: Oficiální - Odvar se užívá na některé kožní vyrážky.
  • Léčivé účinky: lidové
Tužebník jilmový: GIT: Lidové - Droga působí svíravě a protiprůjmově, užívá se při úplavici. Kořen mírní křeče a bolesti při žlučníkových kamenech. Květní droga zabraňuje nežádoucímu kvašení, resp. hnilobnému rozkladu střevního obsahu, např. při střevních zánětech nebo při porušení střevní mikroflóry po léčbě antibiotiky. Droga stimuluje žaludeční činnost a neutralizuje nadměrnou kyselost žaludečních šťáv. Užívá se při vředové chorobě žaludku a dvanácterníku a jiných onemocněních poškozujících žaludeční výstelku a spojených s nadměrnou kyselostí žaludečního obsahu, při zažívacích obtížích a pálení žáhy.
Tužebník jilmový: Kardiovaskulár: Lidové - Nálev z květů zastavuje krvácení.
Tužebník jilmový: Urogenitál: Lidové - Kořeny se užívají jako diuretikum. Kořen se užívá proti bolestem a kolikám při ledvinových kamenech. Užívá se při bolestech močového měchýře a ledvin. Poměrně silného diuretického účinku květové drogy se využívá rovněž v léčbě některých nemocí, provázených otoky. Je vhodná všude tam, kde chceme zvýšit vylučování solí z organismu.
Tužebník jilmový: Neuropsych.: Lidové - Kořeny se užívaly při epilepsii. Nálev z květů působí proti některým bolestem hlavy.
Tužebník jilmový: Celkové metabolické účinky: Lidové - Osvědčené je také antirevmatické působení při všech typech revmatických chorob. Preventivně se používá k podpoře vylučování kyseliny močové. Květní droga zlepšuje látkovou výměnu a příznivě tím mimo jiné ovlivňuje léčení řady chorob (užívá se k "čistění krve"). Květní droga se užívá též do čajových směsí proti obezitě.
Tužebník jilmový: Respirační: Lidové - Užívá se jako profylaxe infekčních onemocnění chřipkového typu. Při chřipkových onemocněních se pak užívá ke snižování horečky (antipyretikum).
Tužebník jilmový: Ostatní: Lidové vnitřní - Výrazného potopudného účinku natě i květů se využívá v léčbě infekčních horečnatých onemocnění. Dříve se hojně doporučoval kořen tužebníku v dávce 1 čajovou lžičku drobně řezané drogy několikrát za den po dobu nejméně 4 dnů, jako údajně účinné profylaktikum vztekliny. Potvrzení této lidové indikace dosud nebylo prověřováno. Droga tlumí krvácení. Působí protizánětlivě, adstringentně a antisepticky.
Tužebník jilmový: Ostatní: Lidové zevní - Připravovala se mast na potírání otoků, boulí apod. Odvar z kořene se přikládá formou obkladů na zlomeniny, tržné a zhnisané rány. Odvar z kořene se může též vstřikovat do píštělí, případně užívat k ošetřování nehojících se vředů.
  • Skupinové účinky dle Lékopisu:
DIAFORETIKUM, ANTIREVMATIKUM, DIURETIKUM, ADSTRINGENS.
Tužebník jilmový: Homeopatie: Homeopaticky zpracováváme především květ, i když normálně je základem celá kvetoucí nať. Květ trháme nejlépe při plně rozkvetlé bylině, okolo deváté hodiny ranní. Květ zpracováváme podle §1 lihem 70%. Dále ředíme až na potenci D3 lihem 30%. Obecně užíváme v potenci D3 s dávkováním 3krát denně 7-8 kapek, po jídle. Nejčastěji lék nasazujeme jako močopudný prostředek, při poruchách srdečního rytmu, při snižování hmotnosti, dně, kožních problémech, při svalových potížích a horečnatých stavech.
Tužebník jilmový: Prevence: Tužebník se může směle řadit k nejlepším rostlinným antirevmatikům. Preventivně se používá k podpoře vylučování kyseliny močové, dále proti různým stavům, doprovázeným otoky, i jako profylaxe infekčních onemocnění chřipkového typu. Používá se též do čajovin, určených k "čištění krve", tedy podporujících látkovou výměnu. Dříve se hojně doporučoval kořen tužebníku v dávce 1 čajovou lžičku drobně řezané drogy několikrát za den po dobu nejméně 4 dnů, jako údajně účinné profylaktikum vztekliny. Potvrzení této lidové indikace dosud nebylo prověřováno. Vedle tužebníku jilmového lidové léčitelství doporučuje jako rovnocennou náhradu i tužebník obecný (Filipendula vulgaris Moench.), vyznačující se hluboce rozeklanými listy.
Tužebník jilmový: Poznámky: Květy tužebníku mají slabý účinek podobný kyselině salicylové, označuje se jako "rostlinný salicylát" - podobně jako kůra vrby. V zahraničí se vyrábějí farmaceutické přípravky s obsahem tužebníku a uplatňují se při léčbě revmatismu, polyartritídě a léčení horečnatých onemocnění - např. chřipky. Kořen tužebníku v práškové formě byl užíván jako prostředek proti vzteklině u zvířat i lidí.
Tužebník obecný
Filipendula vulgaris L.
rosaceae - růžovité
Latinsky: Herba et flores filipendulae
Česky: Nať tužebníku obecného
Synonyma:
Latinsky: Spiraea filipendula
Chemické složení: Obsahuje podobné látky jako tužebník jilmový, ale mají jiný poměr jednotlivýcxh složek. Nápadnou a zatím málo prozkoumanou látkou je glykozid gaulterin (metylsalicylát). Cukernou složku tvoří jen glukóza. Nať obsahuje i kyanogenní gylkosid, vanilin a stopy salicylového aldehydu. ?? glykosidy, gaulterin, metylsalicylát, kyanogenní glykosidy, vanilin, salicylový aldehyd
GIT: Lidové - Užíval se proti cizopasníkům v GIT. Přítomné třísloviny působí proti krvácením a průjmům. ?? červi, krvácení do GIT, průjmy
Urogenitál: Lidové - Květ se užívá jako močopudný prostředek. Kořen se doporučuje při onemocněních močových orgánů, užíval se proti ledvinovým a močovým kamenům. ?? ledvinové kameny, diaforetikum, onemocnění močových cest.
Celkové metabolické účinky: Lidové - Kořen se doporučuje i proti revmatismu a dně. ?? dna, revmatismus, antirevmatikum
Respirační: Lidové - Užíval se při onemocněních dýchacích orgánů, při chorobách z nachlazení spojených s horečkou a jako potopudný prostředek. ?? choroby dýchacích orgánů, nemoci z nachlazení, horečky, diaforetikum
Ostatní: Oficiální vnitřní - Květ se užívá při chorobách z nachlazení spojených s horečkou a jako potopudný prostředek. Přítomné třísloviny působí proti krvácením. ?? choroby nachlazení, horečky, diaforetikum, krvácení
Vnitřní užití: Obvykle se kombinuje s podobně působícími drogami. Obvykle se připravuje zápar z 15 g (3-5 polévkových lžic) sušených květů na 1/4 l vody (nechá se 10 minut vyluhoat, pije se 1,5 dl 4x denně). Kořen se doporučuje i proti revmatizmu a dně, při onemocněních močových orgánů apod. (pije se macerát připravený 8 hodinovým vyluhováním lžičky práškované drogy v 2,5 dl studené vody. Dávka se pije po doušcích během dne). Z drogy se připravuje i tinktůra.
Lze zaměnit s: Je podobný tužebníku, pouze není tak vysoký a je zvláštní tím, že vedlejsí kořeny končí každý hlízkou.
Popis: Trvalá bylina s krátkým oddenkem, vysoká 30-80 cm. Nať přímá, nahoře skoro bezlistá, slabě rozvětvená. Listy přetrhovaně nepárovitě peřovité, lístečky se zoubkovaným okrajem, přílístky ledvinovité, zoubkované. Kvete v červnu-červenci.
Místo výskytu: Roste roztroušeně po celé Evropě, od nížin po horský stupeň, hlavně na vápencových půdách. Nejčastějšími stanovišti jsou polosuché až vlhké louky a světlé lesy.
Pěstování: Dříve se rostlina pěstovala i v zahrádkách.
Doba sběru + sbíraná část: Sbírá se květ a oddenek.
Poznámky: Oficiální medicína pokládá drogu za nežádoucí příměs do tužebníku jilmového. Kořenové hlízky obsahují hojnost škrobu a tříslovin a mohou být požívány jako salát. Nejchutnější jsou na podzim.
Vlastnosti: Chladná, svíravá chuť; jak vlhká, tak vysušujícící.
Působení: Protizánětlivé, protirevmatické, diuretické, uklidňuje zažívání, zvyšuje pocení.
Nať: Chladivá nať zmírňuje záněty a horečky, chrání zažívací trakt a upravuje působení kysliny salicylové. Dlouhodobé užívání aspirinu může vést k tvorbě žaludečních vředů a krvácení, tužebník však tyto vedlejší účinky nevykazuje a je skutečně mírným léčivým prostředkem zažívání při překyselení a některých typech průjmu.
Nálev: Užívejte při horečnatých nachlazeních nebo revmatických bolestech. Tiší rovněž žaludeční nevolnosti u dětí.
Tinktura: Obecně má silnější účinek než nálev. Přidávejte ji k prostředkům pro léčení žaludečních vředů nebo zvýšené kyselosti, jako je lékořice. Při artritidě ji užívejte například spolu s andělikou nebo vrbou.
Obklad: Složenou gázu namočte v naředěné tinktuře a přikládejte na bolestivé, artritidou nebo revmatismem stižené klouby, nebo aplikujte při neuralgii.
Oční lázeň: Nálev vychlaďte, přeceďte a použijte na zánět spojivek a další oční onemocnění.
Upozornění: Užíváte-li tinkturu na žaludeční vředy nebo překyselení žaludku, snižte množství alkoholu postupem za horka.
Tužebník jilmový: Toxicita a nežádoucí účinky: Ani při maximálních terapeutických dávkách se nevyskytují vedlejší škodlivé účinky. Při nepřiměřeně vysokých dávkách a u jedinců se žaludečními chorobami by se mohy vyskytnout nežádoucí příznaky jako po salicylátech. Droga je nemocnými velmi dobře tolerována a není znám vznik nesnášenlivosti, snad jen při velkém předávkování. Bylinu neužívejte v případě, že jste citliví na salicyláty.
Tužebník jilmový: Kontraindikace: Kontraindikace podávání nejsou známy, nedoporučujeme však masivní léčbu tužebníkem osobám s většímy problémy se srážlivostí krve, jakými jsou například těžcí hemofilici.

Užívání

Možnosti užívání bylin:
Nálev – připravené bylinky polijeme vařící vodou – přikryjeme – necháme 5 – 10 minut máčet – nikdy nevařit !!! 
Odvar – byliny vložíme do studené vody – za stálého míchání vaříme stanovenou dobu – odstavíme popř. scedíme 
Zápar – byliny vhodíme do vařící vody – přikryjeme a 5 minut mírně povaříme 
Macerát – byliny zalijeme studenou vodou – necháme 
Vnitřní užití:
Drogu můžeme s úspěchem podávat samostatně nebo kombinovat do směsí. Tužebník bychom neměli vařit, zejména ne dlouhodobě. Připravuje se studený macerát (1 lžíce na sklenici vody - macerovat 8-10 hodin a výluh vypít v průběhu dne, ev. pít každý druhý den). 
List i květ v záparu se užívají 1 lžíce na šálek (průměrná dávka na zápar z květu je 1 g, běžně se však dávají i větší dávky).
Nebo:
Připravuje se zápar ze 2 lžiček drogy na 5 dl vody (pije se 1-1,5 dl 3x denně po jídle).
Nebo:
Infusum Floris ulmariae (2 lžíce na 2 sklenice vody) se pije v dávce 1/2 sklenice 3x denně.
Nebo:
Droga se může užívat ve formě nálevu: 1 čajová lžička květů na šálek vroucí vody, nechá se 10 minut vyluhovat. Užívají se 2-3 šálky denně při horečnatých stavech z nachlazení, při chřipce, dále pro obsah salicylátů při dně a revmatických bolestech a jako močopudný prostředek při onemocnění ledvin a močového měchýře.
Nebo:
V lidovém lékařství se tužebník užívá poměrně málo. Protože je to močopudný prostředek, bývá doporučován při vodnatelnosti. Připravuje se z něho nálev tak, že se 15 g sušených květů spaří 1/4 l vroucí vody, nechá 10 minut ustát a scedí. Pijí se potom 4 šálky za den.
Nebo:
Způsob přípravy tužebníkového čaje není jednotný, často se doporučuje odvar, jindy zase nálev. Podle některých pramenů je nejlepší následující způsob přípravy: hrst květů přelít večer 1 l vody a zahřát na 80-85°C, potom nechat vyluhovat do rána. Pokud záleží na močopudném účinku, užívá se 3x denně po 0,33 l, jinak se vypije přes den po doušcích.
List a květ se dávkují 2 lžíce na 2 sklenice odvaru (mírný var 5 minut, odstavit na 10 minut, přecedit do termosky a pije se 1/2-2/3 sklenice 2-3x denně po jídle).
Nebo:
Odvar se připravuje z 2-3 g drogy na 500 ml vody nebo 1 lžíce na sklenici vody, se pije 2x denně.
Nebo:
Z kořenů se připravuje odvar.
Kořen se užívá i v prášku (3 g 3x denně), nebo ve formě tinktury (3x denně 1-2 lžičky).
Způsob přípravy čaje je velmi nejednotný. My doproučujeme bylinářský čaj v dávce asi 0,6-0,8 litru denně. Vhodné je též použití tzv. homeopatického čaje dle Kloudy v nižších potencích, kolem U3.

VACHTA TROJLISTÁ

  • Léčivé účinky: oficiální
Vachta trojlistá: GIT: Oficiální - Droga působí především jako amarum - patří do skupiny hořčin nazvaných čistá amara (tzv. amara pura). Užívá se při všech poruchách trávení. Bezprostředním účinkem na žaludeční sliznici zlepšuje sekreci žaludeční šťávy a peristaltiku střev. Její účinek tedy není závislý na reflexním působení přes chuťové receptory. Zlepšení chuti k jídlu a zrychlení trávení potencuje i její žlučopudný účinek. Terapeuticky se droga uplatňuje při nedostatečném nebo nepravidelném vylučování žaludeční šťávy, při špatném trávení zapříčiněném hypotonií trávicí trubice a při sekundární poruše trávicích orgánů, která vznikla následkem vyčerpávající choroby. Droga tvoří složku čajovin na podporu trávení nebo hořkých tinktůr, případně součást prostředků proti kolikám, zácpě, žloutence, při onemocněních jater. Když podáváme hořčiny krátce před jídlem (20-60 minut) v patřičných dávkách, povzbudíme chuť k jídlu. Tyto látky podporují tvorbu a sekreci žaludeční šťávy, zvyšují její kyselost, povzbuzují žaludeční činnost, překrvují žaludeční sliznici, zlepšují trávení a ovlivňují žaludeční sekreci reflektoricky.
Vachta trojlistá: Kardiovaskulár: Oficiální - Vachta je jednou z mála drog, které mají vliv na zlepšení tvorby červených krvinek. Extrakt se dokonce projevil jako prostředek povzbuzující srdeční činnost. Hořčiny se používají při anémii (chudokrevnosti).
Vachta trojlistá: Neuropsych.: Oficiální - Vachta posiluje celkově organismus a tím i nervovou soustavu. Doporučuje se i při realimentaci po kvalitativně nedostatečné výživě (především u starších pacientů). Úprava trávení a vstřebávání při těchto stavech působí v organismu celkovou tonizaci a druhotně zlepšuje psychosomatický stav, proto se droga oprávněně pokládá i za vhodné nervínum.
Vachta trojlistá: Celkové metabolické účinky: Oficiální - Droga příznivě ovlivňuje činnost celého organismu.
Vachta trojlistá: Ostatní: Oficiální vnitřní - Doporučuje se i při realimentaci po kvalitativně nedostatečné výživě (především u starších pacientů). Úprava trávení a vstřebávání při těchto stavech působí v organismu celkovou tonizaci a druhotně zlepšuje psychosomatický stav, proto se droga oprávněně pokládá i za vhodné nervínum. Jako tonika (posilující látky) se hořčiny užívají při různých stavech vyčerpání, v rekonvalescenci.
  • Léčivé účinky: lidové
Vachta trojlistá: GIT: Lidové - Podobně jako hořec patří vachta do skupiny drog působících jako tzv. čistá amara. Květy vyluhované v pálence se užívaly při chorobách žaludku nebo se pil odvar na podporu chuti k jídlu. Tinktura se užívá po kapkách v cukrové vodě ve stejných indikacích. Čaj z listu se připravuje s pelyňkem a zeměžlučí a užívá se při špatném trávení, nechutenství a slabém žaludku. Pod názvem "hořká" se prodával likér připravovaný naložením listů do žitné kořalky. Vachta se užívala při onemocněních jater v malých dávkách spolu s listem jahodníku, zeměžluče a šalvěje. Listová droga povzbuzuje vylučování žaludečních šťáv, působí mírně projímavě, zlepšuje chuť k jídlu, léčí záněty žaludku a zažívací poruchy, povzbuzuje činnost žlučníku a vylučování žluči. Zejména vynikající jsou účinky drogy při těžkých chorobách spojených s nechutenstvím a při přechodu na normální výživu po delších půstech nebo hladovkách. Droga také silně tlumí nauseu, tedy pocit ošklivosti, spojený s nutkáním na zvracení při těžších formách žaludeční neurózy. Vachta se užívá k léčbě anorexie (nechutenství).
Vachta trojlistá: Kardiovaskulár: Lidové - Podporuje tvorbu červených krvinek, podporuje krevní oběh. Nesmíme zapomínat na krvetvorné a regulační působení vachty, podáváme ji jako pomocné léčivo při všech krevních chorobách.
Vachta trojlistá: Urogenitál: Lidové - Hořká šťáva se užívá při zánětu močového měchýře. Hořká šťáva se užívá při břišní vodnatelnosti. Vachta zvyšuje produkci moči (diuretikum).
Vachta trojlistá: Neuropsych.: Lidové - Tvoří složku čajovin podávaných při migréně a bolestech hlavy. Dává se i do německé Species nervinae.
Vachta trojlistá: Celkové metabolické účinky: Lidové - Tvoří složku čajovin podávaných při revmatismu.
Vachta trojlistá: Respirační: Lidové - Tvoří složku čajovin proti kašli. Hořká šťáva se užívá při nachlazení, horečce, zimnici a proti zánětům.
Vachta trojlistá: Ostatní: Lidové vnitřní - Hořká šťáva se užívá při břišní vodnatelnosti, nachlazení, horečce, zimnici a proti zánětům. Také odvar z listů se užíval proti horečce (snižuje teploty při horečnatých onemocněních) a zimnici. Vachta posiluje obranyschopnost těla. Působí protizánětlivě (antiflogistikum).
Vachta trojlistá: Kůže: Lidové - Zevně se zápar z vachty užívá k omývání vyrážek.
Vachta trojlistá: Ostatní: Lidové zevní - Zevně se zápar z vachty užívá k omývání hemoroidů, vyrážek, hojících se ran a vředů.
  • Skupinové účinky dle Lékopisu:
AMARUM, STOMACHIKUM, TONIKUM, METABOLIKUM, NERVÍNUM, CHOLAGOGUM, ANTIPYRETIKUM, antidiabetikum.
Vachta trojlistá: Homeopatie: Výchozím materiálem v homeopatii je celá čerstvá kvetoucí rostlina, avšak vzhledem k legislativní ochraně používáme pouze listy. Zpracovávají se podle §2 lihem 80%. Základní tinktura se dále ředí lihem 50% do potence D5. Obecně užíváme ředění D3 s dávkováním 3krát denně 8 kapek, půl hodiny před jídlem. Doba užívání by neměla překročit 2 měsíce. Používá se v oblasti látkové výměny, při chorobách jater a zejména v oblasti nervové: při bolestech hlavy, zánětu trojklanného nervu, obrně lícního nervu, ale i při revmatických potížích.
Vachta trojlistá: Poznámky: Rostlina se hojně uplatňuje v likérnictví. Dnes je vachta užívána k výrobě likérů. Nejznámějším likérem, jež obsahuje vachtu, je becherovka. Místy se přidávala do piva pro příjemnou nahořklou chuť.
Vachta trojlistá: Toxicita a nežádoucí účinky: Užívání vachty se nedoporučuje gravidním a kojícím ženám, jinak nejsou známy žádné škodlivé účinky.
Vachta trojlistá: Kontraindikace: Používání přípravků s vachtou se nedoporučuje těhotným a kojícím ženám.

Užívání

Možnosti užívání bylin:
Nálev – připravené bylinky polijeme vařící vodou – přikryjeme – necháme 5 – 10 minut máčet – nikdy nevařit !!! 
Odvar – byliny vložíme do studené vody – za stálého míchání vaříme stanovenou dobu – odstavíme popř. scedíme 
Zápar – byliny vhodíme do vařící vody – přikryjeme a 5 minut mírně povaříme 
Macerát – byliny zalijeme studenou vodou – necháme 
Vnitřní užití:
Hořčiny jako čistou látku používáme málo. Dává se přednost drogovým výtažkům (tinktůrám a vínům). Mnohdy přidáváme hořčiny k léčivým preparátům, abychom upravili jejich chuť. Vachta se přidává jako adjuvans k jiným rostlinám, a to hlavně tehdy, když je třeba přidat hořčiny (číslo hořkosti má nejméně 4000). Přípravky z vachty jsou hořké a proto se doplňují jinými bylinami. Vachtou naopak posilujeme hořké čaje obsahující hořec, zeměžluč nebo puškvorec, ale můžeme ji přidávat i do jiných čajů. Aplikační formy: nálev, tinktura.
Připravuje se studený macerát z 1,5 lžičky drogy na 2 sklenice vody (má 8 hodin postát).
Nebo:
Z vachty je možné připravit výluh za studena. Polévková lžíce suché drogy se nasype do 3 dl studené vody a nechá se 8 až 10 hodin vyluhovat. Po přecezení se výluh užívá 3x denně 1 až 2 polévkové lžíce před jídlem.
Obvykle se dávkuje 1/2 kávové lžičky na šálek záparu nebo se krátce zavaří 1 lžička drogy ve sklenici vody (postát 15 minut a pít 1 šálek denně).
Nebo:
Infusum seu Decoctum Folii menyanthidis (4 g drogy na 200 ml vody) se užívá 4-5x denně po 1-2 lžičkách, 30 mint před jídlem.
Nebo:
Spaří se 2 kávové lžičky čaje v půl litru vroucí vody, nechá se chvíli přikryté stát a před každým hlavním jídlem se pije jeden šálek.
Nebo:
List se používá v záparu (2-3 polévkové lžíce řezané drogy na šálek vody, pít ob den).
Nebo:
Užívá se ve formě čaje (2 polévkové lžíce drogy na šálek vroucí vody), 3x denně.
Nebo:
Z vachty je možné připravit zápar. Polévková lžíce suché drogy se nasype do 3 dl studené vody a nechá se 8 až 10 minut vyluhovat. Po přecezení se výluh užívá 3x denně 1 až 2 polévkové lžíce před jídlem.
V lidovém lékařství se vachta užívá obvykle jako žaludeční lék. Při porušeném trávení se doporučuje odvar z 10 g sušeného listí vachty, které 3 minuty vaříme ve 1/4 l vody. Necháme potom ustát a pijeme polovinu ráno a polovinu večer.
Droga se užívá i v prášku (2 g s vodou nebo s mlékem).
Nebo:
Práškovaná droga z listu se podává v oplatcích nebo v kapslích v jednotlivých dávkách 0,5 g, a to 2-4x denně.
Nebo:
List se užívá také v prášku (3-5x denně na špičku nože, zapít vodou) jako prostředek žaludeční např. při žaludeční slabosti a trávicích obtížích, nechutenství, žaludečním kataru, při dráždění na zvracení a na povzbuzení činnosti žlučníku.
Nebo:
Vhodnou lékovou formou je prášek z usušených listů, aplikovaný až 4krát denně na špičku kulatého nože.
ČsL 4 uvádí jednotlivou dávku na zápar nebo odvar 0,5 g.
Při nechutenství se osvědčují žaludeční kapky, připravené tak, že necháme 30 g vachtového listí máčet 7 dní v 1/8 l lihu. Užívá se 3x denně 10 kapek před jídlem.
Nebo:
Tinktura z vachty se užívá po kapkách (10 kapek 3x denně před jídlem). Extrakt ve 30% alkoholu se užívá podobně, jen se dávkuje kávová lžička 3 až 4x za den.
Velmi vhodnou lékovou formou je vachtový elixír, což je jiný název pro bylinný balzám, jehož příprava je popsána v obecné části. Působí velmi účinně ve všech indikacích, kde vachtu používáme.

VIOLKA TROJBAREVNÁ

  • Léčivé účinky: oficiální
Violka trojbarevná: Kardiovaskulár: Oficiální - Velké množství rutinu má protektivní vliv na cévní stěny: snižuje propustnost, zabraňuje jejich lomivosti a působí adjuvačně při petechiích (tečkovité krevní výrony). Zlepšuje utilizaci kyseliny askorbové, a tím zlepšuje oxidačně-redukční procesy, prodlužuje její působení, tedy umožňuje její zásahy do látkové přeměny. Mimo to rutin zpomaluje odbourávání adrenalinu i odpad jódu, ulehčuje zužitkování vápníku v kostech a mírně zvyšuje jeho koncentraci v krvi: současně brzdí účinek histaminu. Pro tyto vlastnosti se užívá jako účinný lék při metabolických, toxických a alergických chorobách vlásečnic a při zvýšené propustnosti vlásečnic spojené s krvácením do tkání. Droga je pomocným lékem i při kapilaropatii rozličného původu s následky na oční sítnici, ledvinových tepénkách a dalších orgánech. Pro obsah rutinu se užívá i jako venotonikum.
Violka trojbarevná: Urogenitál: Oficiální - Flavonoidy (hlavně rutin) a antokyany přispívají k lepšímu vylučování odpadových produktů močí.
Violka trojbarevná: Celkové metabolické účinky: Oficiální - Flavonoidy (hlavně rutin) a antokyany přispívají k lepšímu vylučování odpadových průduktů močí, čímž zlepšují mnohé chronické revmatické choroby.
Violka trojbarevná: Respirační: Oficiální - Expektorační působení drogy podmiňují saponiny.
Violka trojbarevná: Ostatní: Oficiální vnitřní - Flavonoidy (hlavně rutin) a antokyany přispívají k lepšímu vylučování odpadových průduktů močí, čímž zlepšují mnohé kožní i jiné chronické choroby. Droga má prokázaný příznivý vliv na léčení ekzémů, vyrážek a jiných kožních defektů. Působí adjuvačně také při poškození pokožky RTG zářením. Užívá se při zvýšené propustnosti vlásečnic spojené s krvácením do tkání.
Violka trojbarevná: Kůže: Oficiální - Působí adjuvačně také při poškození pokožky RTG zářením.
  • Léčivé účinky: lidové
Violka trojbarevná: GIT: Lidové - Čaj má mírně projímavé účinky.
Violka trojbarevná: Kardiovaskulár: Lidové - Droga zpevňuje cévní stěny, takže ji lze použít k potlačení krvácivých stavů, vzniklých na podkladě vyšší prostupnosti cév, resp. jejich stěn. Adjuvantně se podává při skleróze mozkových cév. Zlepšuje prokrvení periferních vlášečnic v celém těle.
Violka trojbarevná: Urogenitál: Lidové - Působí diureticky - užívá se při katarech močového měchýře a při obtížích s močením. Pro diuretické působení se hlavně u dětí používá 1-5 g usušené (také i zelené) natě na šálek mléka v nálevu. Užívá se proti otokům různého původu. Při bolestivé menstruaci se doporučuje pít odvar z maceškových květů, což zmírňuje bolesti a odstraňuje nevolnost. Maceška je také indikována při urolitiáze, zánětech močových cest a při toxickém poškození ledvin některými léky, jako chininem, některými sulfonamidy a antibiotiky, fenacetinem apod. Droga má bohaté využití v léčebné profylaxi. Podává se např. současně s analgetiky, případně s jinými léky, které mohou toxicky ohrozit ledviny, jako preventivně ochranný prostředek. Zlepšuje prokrvení ledvin.
Violka trojbarevná: Smysly: Lidové - Příznivě působí na prokrvení oční sítnice.
Violka trojbarevná: Neuropsych.: Lidové - Při zánětlivých chorobách nervů je velmi vhodné macešku kombinovat stejným dílem s ořechovými listy a podávat směs sice v malých dávkách, ale po delší dobu. Využívá se také v prevenci náhlých příhod mozkových, zejména však jejich recidiv.
Violka trojbarevná: Skelet + svalstvo: Lidové - Violka zlepšuje usazování vápníku v kostech.
Violka trojbarevná: Celkové metabolické účinky: Lidové - Květ i list se odedávna užívá jako metabolický prostředek (zvyšuje činnost močových orgánů a potních žláz). Violka má účinek mírně projímavý a přispívá k regulaci látkové výměny. Lidově se jí užívá k čistění krve. Za tím účelem se vytlačuje šťáva z čerstvé byliny. Kvetoucí nať působí močopudně a výrazně "čistí krev". Toho se s výhodou využívá v léčení dny a revmatismu (při revmatismu se doporučuje pokus s maceškovým čajem, který se pije delší dobu). Je oblíbenou složkou čajů při jarních kůrách.
Violka trojbarevná: Respirační: Lidové - Drogy jsou pokládány hlavně za expektorační sekretolytika, ulehčující odkašlávání při onemocněních dýchacích cest (případně i spojených s horečkou), při černém kašli, katarech horních cest dýchacích a dalších plicních onemocněních tam, kde je nedostatek sekrece hlenů. Droga se používá také při průduškovém astmatu jako expektorans. Maceškový čaj je možno kombinovat s lipovým květem (1: 1) a tento čaj pít v době nachlazení pravidelně jako profylaxi.
Violka trojbarevná: Imunitní: Lidové - Violka má protialergický účinek.
Violka trojbarevná: Ostatní: Lidové vnitřní - Lidově se také užívá jako účinný prostředek potopudný a protihorečnatý. Kvetoucí nať působí močopudně a výrazně "čistí krev". Toho se s výhodou využívá v léčení různých kožních vyrážek, uhrovitosti, oparů a ekzému u dětí, při nečisté pokožce a mléčném strupu. Při kožních onemocněních (ekzémech) kojenců a malých dětí je možné při přípravě potravy nahradit vodu maceškovým čajem. Větší děti a dospělí nejlépe udělají, když využijí čajovou kúru. Ráno a večer šálek čaje po více týdnů. Pak můžeme dokonce pozorovat zlepšení u zatvrdlých akné. Zlepšuje využití vitamínu C organismem.
Violka trojbarevná: Kůže: Lidové - Užívá se jako adjuvans při ekzémech, alergických vyrážkách, akné, impetigu, oparech apod. (zevně i vnitřně). Teplé obklady a zábaly obličeje s maceškovým čajem jsou úspěšné při kožních chorobách. Při nečisté pleti se pokožka omývá v odvaru. Koupele vlasů v maceškovém odvaru působí proti vypadávání vlasů. Užívá se jako kosmetický prostředek k večernímu omývání pleti.
Violka trojbarevná: Ostatní: Lidové zevní - Zevně na obklady, do kloktadel (při zánětech). Macešku lze aplikovat vnitřně i zevně při zduření lymfatických žláz. Užívá se jako adjuvans při oparech (zevně i vnitřně).
  • Skupinové účinky dle Lékopisu:
EXPEKTORANS, SEKRETOLYTIKUM, DIURETIKUM, METABOLIKUM, TONIKUM, DIAFORETIKUM, VAZOTONIKUM.
Violka trojbarevná: Homeopatie: Homeopatické přípravky se dělají z obou podobných druhů (maceška rolní i trojbarevná), protože se účinkem nijak neliší. Surovinou je čerstvá kvetoucí nať, sbíraná nejlépe v srpnu a září, mezi čtrnáctou a patnáctou hodinou. Zpracovává se podle §3 lihem 80% a základní esence se pak ředí lihem 30% až do potence D5. Obecně se užívá v potenci D3, při dávkování 3krát denně 10 kapek, před jídlem. Tinktura se užívá prakticky při všech poruchách látkové výměny, projevujících se především na pokožce, a to vnitřně i zevně, pak při poruchách funkce dýchacích a močových cest.
Violka trojbarevná: Prevence: Droga má bohaté využití v léčebné profylaxi. Podává se např. současně s analgetiky, případně s jinými léky, které mohou toxicky ohrozit ledviny, jako preventivně ochranný prostředek. Využívá se také v prevenci náhlých příhod mozkových, zejména však jejich recidiv. Léčebně profylaktický čaj "čistící krev": 100 g macešky, po 50 g listu černého bezu a kopřivy, 30 g kořene lopuchu a 20 g nati mateřídoušky nebo tymiánu. Užívá se 0,5-0,65 litru nálevu denně po doušcích. Léčebně profylaktický čaj při vyrážkách a strupovitosti malých dětí: 80 g macešky, 50 g kořene lékořice, 20 g fenyklu. Připravíme 250 ml nálevu, vyluhujeme v uzavřené nádobě asi 20 minut, přidáme trochu mléka. Doporučujeme pít z termosky během dne. Vhodné pro děti od 3 let, menším dětem stačí poloviční dávka.
Violka trojbarevná: Poznámky: Maceška je zřídka předepisována, protože jí schází atraktivní látka. Našel se saponin, flavonoid (mezitím rutin), málo methylsalicylatglykosidu, vápené a hořčíkové soli. Violka vonná (fialka) a violka trojbarevná (maceška), V. odorata a V. tricolor, se k léčení užívaly již v dávných dobách. Číňané používají podobným způsobem příbuzný druh, V. yedoensis.Tento druh se také užíval spolu s dalšími bylinami při léčbě těžkých dětských ekzémů.
Toxicita: Neužívejte vysoké dávky bylin, obsahují totiž saponiny, které mohou vyvolávat nevolnost a zvracení.
Vlastnosti: Vlhká, štiplavá, chladná, nahořklá.
V. odorata: protizánětlivá, stimulující expektorans, diuretikum, protinádorový prostředek.
V. tricolor: expektorans, protizánětlivá, diuretikum, antirevmatikum, laxativum, stabilizuje kapilární membrány.
V. yedoensis: antimikrobiální, protizánětlivá.7
Nať V. tricolor: Nati se používá pro široký okruh kožních onemocnění, od opruzenin po varikózní vředy. Má velký obsah saponinů, proto se z ní připravuje dobré expektorans. Rovněž tonizuje a posiluje krevní cévy. Sbírá se v době květu.
Nať V. odorata: Užívá se hlavně proti kašli, bronchitidě a kataru. Ve třicátých letech se široce používala proti rakovině prsu a plic a může dosud hrát roli v alternativních terapiích rakoviny, zvláště po operaci a při prevenci tvorby sekundárních nádorů. Sbírá se na jaře. Z květů se kdysi s oblibou připravoval sirup, který se používal na velkou řadu onemocnění. V Číně ji nazývají c´ chua ti ting (zi hua di ding) a používají převážně při infekčních stavech kůže včetně nežitů a na hadí uštknutí. Podává se také při zánětech lymfatických uzlin a prsních abscesech.
Nálev: Užívejte při chronických kožních onemocněních a jako mírný stimulans oběhové a imunitní soustavy.
Tinktura: Užívejte ji při onemocnějích plic a trávicího traktu, lomivosti kapilár a potížích s močovou soustavou.
Zábal: Z práškované byliny a vody připravte pastu a aplikujte ji na kožní boláky a vředy.
Krém: Používejte jej při kožních vyrážkách a dráždivém ekzému.
Omývání: Nálev použijte při opruzeninách, mokvavých bolácích nebo kousnutí hmyzem, nebo na varikózní vředy.
Sirup: Sirup připravený z nálevu užívejte proti kašli.
Výplach úst: K výplachu užívejte nálev při infekcích úst a krku.Odvar: Používejte jej při kožních onemocněních a abscesech v kombinaci s dalšími chladivými, pročišťujícími bylinami, jeko je čchi šao jao (chi shao yao) a fang feng.
Violka trojbarevná: Toxicita a nežádoucí účinky: Maximální dávkování drog není stanovené, přesto se dávky drogy pro vnitřní užití nemají zbytečně zvyšovat. Nepřiměřeně vysoké dávky podávané delší dobu vyvolávají nauzeu, zvracení a poruchy žaludeční činnosti, případně způsobují průjem spojený s nevolností (vlivem alkaloidu violinu). Při užívání v terapeutických dávkách droga nemá vedlejší nepříznivé účinky, a proto se může ordinovat v pediatrické i geriatrické terapeutické praxi. Někteří jedinci jsou na drogu přecitlivělí a již teraputické dávky u nich vyvolávají pocit ošklivosti, spojený s nutkáním na zvracení. Při předávkování se nausea dostavuje vždy.
Violka trojbarevná: Kontraindikace: Kontraindikací k použití jsou trombotické stavy, tj. stavy spojené se vznikem krevních sraženin, a to jak z vnitřních příčin poruchy krevní srážlivosti, tak i jako následek úrazu. Drogu není vhodné podávat v těhotenství a při kojení a opatrně ji musíme podávat i při dlouhodobé léčbě.

Užívání

Možnosti užívání bylin:
Nálev – připravené bylinky polijeme vařící vodou – přikryjeme – necháme 5 – 10 minut máčet – nikdy nevařit !!! 
Odvar – byliny vložíme do studené vody – za stálého míchání vaříme stanovenou dobu – odstavíme popř. scedíme 
Zápar – byliny vhodíme do vařící vody – přikryjeme a 5 minut mírně povaříme 
Macerát – byliny zalijeme studenou vodou – necháme 
Vnitřní užití:
Pro nevalnou chuť odvaru i jeho značnou účinnost se droga většinou aplikuje do směsí, volených podle hlavního žádoucího účinku. Podle požadovaného účinku se droga nejčastěji podává v kombinaci s expektoračními, diuretickými, metabolickými a jinými drogami. Z doporovodných drog je vhodná zejména vrbová kůra a květ tužebníku jilmového při revmatických chorobách, kořen lopuchu a nať zemědýmu při chorobách kožních a chorobách látkové výměny. Na podporu vykašlávání je optimální kombinace s květem divizny, listem jitrocele a natí yzopu. V urologii volíme obvykle kombinaci s přesličkou, s různými rdesny, s vrbovkou nebo i s listem vrbky úzkolisté. V praxi macešku často kombinujeme se zemědýmem, pýrem, lopuchem a dalšími drogami, zejména při komplexní léčbě lupénky. Studený macerát se připravuje z jednorázové dávky 3 g nebo z 1 lžíce drogy na šálek vody.
Obvykle se připravuje zápar ze 2 lžiček drogy na 2,5-5 dl vody (macerát za studena nebo jen krátce zavařit - pije se po trošce během dne). Dávky není vhodné zvyšovat, jinak se uplatní emetické působení drogy.
Nebo:
Na přípravu záparu se používá jednotlivá dávka 1,5 g, nebo častěji 1 kávová lžička drogy na šálek vody.
Nebo:
Vyšší dávky drogy se ordinují při přípravě Infusum Herbae violae tricoloris (2 lžíce drogy na 2 sklenice vody), který se užívá po menších dávkách v průběhu dne.
Nebo:
Příprava čaje: 2 čajové lžičky drogy přelít 1 velkým šálkem horké vody a nechat 10 minut odstát. 3 šálky denně.
Dávkují se 2 lžíce drogy na 300 ml vody, po krátkém zavaření na mírném ohni 10 minut postát, scedit do termosky a vypít po doušcích v průběhu dne.
Nebo:
Droga se připravuje zpravidla formou krátkodobě vařeného odvaru a užívá se po doušcích během dne.
Violka má účinek mírně projímavý a přispívá k regulaci látkové výměny. Lidově se jí užívá k čištění krve. Za tím účelem se vytlačuje šťáva z čerstvé byliny a přidává se jí 1 lžíce do šálku mléka, které se pije večer.
Osvědčil se i homeopatický čaj podle Kloudy v potenci kolem U3 až U5.
Zevní užití:
Zevně se doporučuje odvar (5 minut) 15 g violky trojbarevné ve 1/4 l vody.

VLAŠTOVIČNÍK VĚTŠÍ

  • Léčivé účinky: oficiální
Vlaštovičník větší: GIT: Oficiální - Celkové působení drogy je spasmolytické, cholagogické, cholekinetické, choleretické. Užívá se při cholecystopatiích a na doléčení posthepatických stavů. Droga se ordinuje při kolikách trávicích orgánů a žlučovodů. Dobré výsledky byly dosaženy i při léčbě žaludečních a duodenálních vředů. Výtažky z natě se kombinují s jinými drogami. Zápar z natě obvykle v kombinaci s listem máty peprné se ojediněle ordinuje při onemocnění jater a žlučníku.
Vlaštovičník větší: Kardiovaskulár: Oficiální - Droga působí vazodilatačně na věnčité tepny a dále hypotonicky.
Vlaštovičník větší: Urogenitál: Oficiální - Droga působí uterotonicky. Významný je i diuretický účinek, který se připisuje saponinům. Droga se ordinuje při kolikách močových cest a ledvinových kolikách (při urolitiáze). Dobré výsledky byly dosaženy při bolestivé menstruaci.
Vlaštovičník větší: Neuropsych.: Oficiální - Chelidonin působí podobně jako morfin - centrálně sedativně a analgeticky. Také celkové působení drogy je mírně centrálně sedativní.
Vlaštovičník větší: Respirační: Oficiální - Celkový spasmolytický účinek se projevuje bronchodilatačně v dýchacích cestách. Droga se ordinuje při bronchiálních spasmech (při dráždivém kašli a astmatu).
Vlaštovičník větší: Ostatní: Oficiální vnitřní - Droga působí bakteriostaticky. Všechny alkaloidy - především však chelerytrin a sanguinarin - působí výrazně antimikrobiálně na gramnegativní i grampozitivní bakterie, stejně jako na některé cizokrajné prvoky (např. Trichomonas vaginalis). Mají také antimykotické (protiplísňové) účinky. Prvděpodobně jsou zodpovědné i za inhibiční účinek proti viru pásového oparu.
Vlaštovičník větší: Kůže: Oficiální - Byl zkoumán při hledání protirakovinových léčiv. Alkaloidy vlaštovičníku (chelidonin aj.) jsou zčásti založené na bazi benzofenantridinu, takže mají určité cytostatické působení (zastavují růst nádorových buněk - předpoklad aplikace na bradavice), jenže jsou příliš toxické. Pro antimikrobiální a antimykotické účinky je droga vhodná i k zevnímu užití, hlavně při chronických ekzémech, práškovaná nať se ve formě pasty aplikuje při počátečních stádiích kožní TBC, rakoviny kůže a psoriáze.
Vlaštovičník větší: Ostatní: Oficiální zevní - Zápar z natě obvykle v kombinaci s listem máty peprné se ojediněle ordinuje při paradentóze.
  • Léčivé účinky: lidové
Vlaštovičník větší: GIT: Lidové - Droga má silný spasmolytický účinek. Spolehlivě tlumí kolikovité bolesti trávicího traktu (žaludku, střev a žlučníku). Spasmolytický efekt, zvláště při průjmových onemocněních, je umocňován efektivním působením antibiotickým. Zvyšuje také střevní tonus. Uvádí se použití při peptickém vředu. Odvar z kořene se užíval při dyzenterii. Vlaštovičník je nejspolehlivějším prostředkem při těžkých onemocněních jater, zvláště když se užívá v čerstvém stavu. Používá se, protože pročisťuje krev a játra, stimuluje jejich činnost, dobře ovlivňuje i látkovou výměnu. S úspěchem se užívá také při onemocnění žlučníku, působí žlučopudně, užívá se i při žloutence. Může se uplatnit při žlučníkových kaméncích a poruchách odvodu žluče. Možno jej doporučit i při zlaté žíle a pálení v konečníku. Pomáhá také při zduření jater. Vlaštovičník je důležitou součástí různých žlučníkových a jaterních čajů.
Vlaštovičník větší: Kardiovaskulár: Lidové - Užívá se při bolestech v oblasti srdce. Droga prohlubuje srdeční činnost. Tlumí srdeční tachykardii, bušení srdce, mírně snižuje krevní tlak. Může se uplatnit při angině pectoris. Pod vlivem drogy se roztahují srdeční cévy, což je výhodné např. při angině pectoris. Rostlina pročisťuje krev a napomáhá tvorbě krve. Při užívání této rostliny se lehce zvýší krevní tlak ???. Používá se spolu s kopřivou a výhonky černého bezu při leukémii. Této čajové směsi je však třeba vypít za den alespoň dva litry, má-li se dosáhnout dobrých výsledků.
Vlaštovičník větší: Urogenitál: Lidové - Zvyšuje děložní tonus, reguluje menstruaci. Působí mírně močopudně. S úspěchem se užívá při onemocnění ledvin. Možno jej doporučit i při píchání a pálení při močení. Tlumí křeče v močovém aparátu.
Vlaštovičník větší: Smysly: Lidové - Vlaštovičník je možno doporučit i při hučení v uších. Droga se doporučovala při očních chorobách.
Vlaštovičník větší: Neuropsych.: Lidové - Droga také působí analgeticky, její účinek se poněkud podobá účinku papaverinu, není ovšem tak výrazný. Dále působí centrálně sedativně, tlumí vzrušivost nervové soustavy.
Vlaštovičník větší: Celkové metabolické účinky: Lidové - Rostlina pročisťuje krev.
Vlaštovičník větší: Respirační: Lidové - Může se uplatnit i při průduškovém astmatu a při tlumení dráždivého kašle u bronchitidy a černého kašle. Odstraňuje křeče bronchů.
Vlaštovičník větší: Ostatní: Lidové vnitřní - Užíval se proti horečce. Vlaštovičníkové alkaloidy se užívaly místo morfinu. Čínští lékaři předepisovali vlaštovičník při bolestech (analgetikum). Uvádí se i užití vlaštovičníku při léčbě některých forem rakoviny. Celkově droga působí fytoncidně. Farmakodynamika drogy je poměrně složitá, protože řada obsahových látek působí opačně, a tím se vlastně ve svých účincích ruší. Působí výrazně antibioticky na bakterie i některé prvoky, například Trichomonas vaginalis, způsobující poševní výtoky. Droga omezuje svalové napětí (spasmolytikum).
Vlaštovičník větší: Kůže: Lidové - Zevně se užívá formou masti, např. při kožní TBC i jiných těžších kožních afekcích. Zevně se používá při chorobách kůže, kuřích okách, bradavicích a nemizejících lišejích. Šťáva z vlaštovičníku léčí kožní rakovinu, potírá-li se nemocné místo 5-6x denně (navíc se chodí na ozařování). Mají-li ženy chlupy ve tváři nebo silně ochlupené ruce a nohy, ukazuje to na poruchu ledvin. Napadená místa se potírají šťávou z vlaštovičníku, kterou získáme odstředivkou. Čerstvá šťáva vydrží v chladničce až půl roku. Po natření necháme šťávu několik hodin účinkovat, potom jemným mýdlem umyjeme a vyschlá kůže se natře mastí z měsíčku lékařského nebo olejem z heřmánku či třezalky. Kromě toho je nutné v průběhu dne vypít tři až čtyři šálky čaje z kopřivy a užívat sedací koupele z přesličky, aby se ledviny lépe prokrvily. Bradavice odstraňujeme čerstvou mléčnou šťávou, kterou vícekrát denně naneseme na bradavici. U některých lidí zmizí bradavice velmi rychle, u některých nezmizí vůbec. Žlutá mléčná šťáva z čerstvé rostliny odstraňuje bradavice. Aplikuje se ve formě obkladů při furunkulóze a rozličných ekzémech. Zevně se užívá při ošetřování mikrobiálních ekzémů. Vzhledem k prudkému působení není droga vhodná pro preventivní využívání. Vyleptání bradavic čerstvou šťávou je sice bezpečné, ale je třeba mít jistotu, že se nejedná o névus (mateřské znaménko), což neodborník nemůže vždy přesně rozlišit. Lidově se radí použít teplých koupelí rukou příp. nohou proti různým alergiím. Efektivnější je využití čerstvé byliny.
Vlaštovičník větší: Ostatní: Lidové zevní - Šťáva se užívá na bradavice a kuří oka. Mažou se s ní i kožní vředy a vyrážky. Zevně se dává i na zatvrdlé žlázy a nověji i na revmatické otoky kloubů. Stonek se ulomí u uzliny a vytékající mléčnou šťávou se častěji potírají nemocná místa. Čerstvou šťávou, resp. odvarem se vymývají těžko se hojící a zahnisané rány, bércové vředy apod. V lidovém lékařství se užívá vlaštovičník hlavně zevně. Při bolestech zubů se doporučuje žvýkat kořen, hlavně sušený. Čerstvá šťáva se užívá proti bradavicím, které se jí natírají. Šedý zákal a skvrny na rohovce mizejí. Šťáva pomáhá i při krvácení a odchlípnutí sítnice. Sebere se vlaštovičník, umyje se a křehký stonek se rozdrtí mezi navlhčeným palcem a ukazováčkem. Takto získanou šťávou se ukazovákem potřou koutky zavřených očí. Oči se sice nepotřou, ale z koutků se šťáva do nich dostane. Toto platí pro šedý zákal, oslabení zraku a preventivně též tehdy, když se velmi namáhají zdravé oči. Šťáva se také vkapávla do oka při trachomu.
  • Skupinové účinky dle Lékopisu:
ANALGETIKUM, SPASMOLYTIKUM, SEDATIVUM, CHOLAGOGUM, DERMATIKUM, ANTISEPTIKUM, ANTIHISTAMINIKUM.
Vlaštovičník větší: Homeopatie: Homeopaticky se užívá celá nať, trhaná v plném rozkvětu, nejlépe však na podzim, v září, mezi čtrnáctou a šestnáctou hodinou. Klasicky se sice zpracovává oddenek, kopaný po odkvětu na podzim, ale po domácku je lepší zpracovávat nať podle §3 lihem 80% a dále ředit až na potenci D6 lihem 30%. Obecně užíváme potence D3, D5 a D6 s dávkováním 3krát denně až 30 kapek. Dávky se musí určovat individuálně. Užíváme na všechny potíže jater a žlučníku, nebo na všechny potíže na pravé straně, i pohybové. Jinak i na neuralgie a svalový revmatismus. Zevně pak ve formě masti na různé kožní projevy.
Vlaštovičník větší: Prevence: Vzhledem k jejímu prudkému působení není droga vhodná pro preventivní využívání. Vyleptání bradavic čerstvou šťávou je sice bezpečné, ale je třeba mít jistotu, že se nejedná o névus (mateřské znaménko), což neodborník nemůže vždy přesně rozlišit. Pod lékařským dohledem lze také bez většího rozika zkusit aplikaci masti, např. v léčbě a prevenci psoriázy, kožní TBC aj. Mast: 5-6 g šťávy na 50 g sádla nebo tzv. prosté masti (Unguentum simplex). Nebo smíchat stejným dílem práškovanou drogu, lanolin a bílou vazelínu. Na každých 100 g masti přidat pro konzervaci 1 g prášku Septonex a řádně rozmíchat. Zevní působení je vhodné doplnit působením "krev čistícího čaje" v množství 1/2 - 3/4 l denně po doušcích, nenařídí-li lékař jinak. Vhodná je např. směs z 1 dílu kopřivy, květu tužebníku, květu měsíčku a kořene lopuchu, z 1/2 dílu vlaštovičníku (nať nebo kořen). Lidově se radí použít teplých koupelí rukou příp. nohou proti různým alergiím. Efektivnější je využití čerstvé byliny.
Vlaštovičník větší: Poznámky: Chelidonin působí také spasmolyticky. Chelerytrin je jedovatý, má tlumivé účinky (v nadzemní části je ho však málo). Sangvinarin má podobné vlastnosti jako strychnin, nověji se úspěšně aplikoval při glaukomu do očí. Berberin mimo dráždivého působení na hladké svalstvo má i cholekinetické vlastnosti (podporuje tvorbu žluče). Všechny alkaloidy mají baktericidní vlastnosti. Silný odvar se kdysi používal na ochranu okrasných rostlin a květin před různými škůdci, hlavně veškami. Při léčbě se používá vlaštovičník. U nás se jeho působením zabýval MUDr. Václav Čermák, který jej pokládal za mistrovskou bylinu a dovedl s ním vskutku čarovat. Pohyboval se téměř vždy na rozhraní terapeutických a toxických dávek.
Vlaštovičník větší: Toxicita a nežádoucí účinky: Oranžové mléko (šťáva vlaštovičníku) se sice dost nekriticky přeceňuje v dráždivosti a toxicitě, jako celá rostlina, ale je individuálně dráždivé a může vyvolat obtíže. Raději proto provádějme sběr v rukavicích a nenechme sbírat rostlinu dětem. Šťáva z rostliny může při vniknutí do oka svým proteolytickým účinkem natrvalo poleptat rohovku. Větší perorální dávky dráždí sliznice úst i trávicí trubice, čímž zapříčiňují pálení v ústech, hrdle, bolesti v žaludku, zvracení a krvácení do trávicího traktu. Vícenásobné překročení terapeutických dávek může mít centrálně toxické následky. Větší dávky sanguinarinu mohou zvýšením reflexní míšní dráždivosti vyvolat stejné křeče jako při otravě strychninem. Drogy slouží pouze na izolaci a další zpracování obsahových látek. Jejich samoléčitelské použití je pro značnou jedovatost nebezpečné. Obsah účinných látek není stálý, je variabilní, značně kolísá a proto i účinek drogy je nestandartní a při samoléčení hrozí nebezpečí předávkování, poškození zdraví, možnost otravy. Aplikaci čerstvé šťávy na bradavice pokládáme za bezpečnou, pokud ovšem zcela jistě víme, že jde o bradavici a nokoli o névus, mateřské znaménko, na které působit nesmíme. Použití čerstvé šťávy na vkapávání do oka, jak radí rakouská bylinářka Maria Treben, pokládáme za hazardní a nebezpečné. Léčba vlaštovičníkem patří v současné době výlučně do rukou odborníka.

Užívání

Možnosti užívání bylin:
Nálev – připravené bylinky polijeme vařící vodou – přikryjeme – necháme 5 – 10 minut máčet – nikdy nevařit !!! 
Odvar – byliny vložíme do studené vody – za stálého míchání vaříme stanovenou dobu – odstavíme popř. scedíme 
Zápar – byliny vhodíme do vařící vody – přikryjeme a 5 minut mírně povaříme 
Macerát – byliny zalijeme studenou vodou – necháme 
Vnitřní užití:
Pozor! Droga je jedovatá. Je možno ji používat jen pod kontrolou lékaře a ne dlouhodobě, přednostně ve směsích s malým obsahem drogy. Droga působí prudce, proto její ordinaci svěříme odborníkovi, a to i přesto (nebo snad porto), že její toxicita zdaleka nedosahuje jedovatosti třeba oměje nebo rulíku. Obsahové látky působí pouze 3 měsíce. Droga se užívá sólově i v kombinacích. Nejvýhodnější lékovou formou je tinktura, kterou lze poměrně přesně dávkovat. Můžeme ji podávat i v čajové formě, především ovšem ve směsích, kde by hmotnost drogy neměla překročit 15-20%.
Na přípravu záparu se běžně používá 0,5-1,5 g naťové a 0,5 g kořenové drogy na šálek vařící vody 2-3krát denně.
Nebo:
Možno jej doporučit i při zlaté žíle a pálení v konečníku, při píchání a pálení při močení, jakož i při hučení v uších. V těchto případech je třeba během dne vypít po doušcích dva až tři šálky čaje, který se nevaří, ale pouze spaří vroucí vodou.
Nebo:
Při žaludečních, střevních a žlučníkových potížích pijeme přes tři týdny 3x denně šálek čaje. Příprava čaje: 2 čajové lžičky vlaštovičníkové natě přelijeme šálkem horké vody, po 10 minutách scedit, pít teplý.
Nebo:
Nálev: 1/2-1 g na šálek vroucí vody 2-3x denně.
Vnitřně se užívá vlaštovičník proti žloutence. 15 g pokrájené nati se vaří 2 minuty ve 1/4 l vody, nechá ustát a přecedí. Tato dávka se využívá během dne.
Nebo:
Nálev: Jedna zarovnaná čajová lžička bylinek na 1/4 l vody, jen spaříme.
Extractum chelidonii se užívá v průměrných dávkách 0,2 g, maximálních jednotlivých dávkách 0,5 g a v maximálních denních dávkách 1,5 g.
Tinctura chelidonii se ordinuje jako spasmolytikum v průměrných dávkách 1 g (0,4-0,5% standartizovaná tinktůra - 4-5% alkaloidů, užívá se po 10 kapkách 3x denně před jídlem), maximálních dávkách 1,5 g a v maximálních denních dávkách 4,5 g. Protože alkaloidy působí synergicky, na dosažení spasmolytických účinků je výhodnější kombinovat Tinctura chelidonii a Tinctura belladonae.
Nebo:
Z vlaštovičníku se dělá také tinktura. Proti uvedeným neduhům se užívá dvakrát až třikrát denně 10-15 kapek s trochou vody.
Nebo:
Tinktura: 10-30 kapek 2-4x denně.
Nebo:
Dříve byla velmi oblíbená tzv. Rademacherova tinktura, kterou připravíme smícháním stejných objemových dílů čerstvé šťávy a koncentrovaného etanolu (užívá se lékárenský spiritus concentratus 85%). Tuto tinkturu samotnou dávkujeme obyčejně v rozmezí 5-15 kapek, vždy do poháru vody.
Výluh ve víně: 30 g vlaštovičníku i s kořenem se zaleje 1/2 l bílého vína a nechá se stát jednu až dvě hodiny, potom se vylisuje a užívá po doušcích.
Nebo:
Velmi rychle se vyléčí žloutenka, když se dá 30 g natě i s oddenkem na dvě hodiny do půl litru bílého vína (viz způsob použití).
Čerstvá šťáva: Listy, stonky a květy se umyjí a ve vlhkém stavu se z nich získá odstředivkou šťáva.
Nebo:
Šťáva: 2-3 g, maximálně 5 g jako denní dávka, zředit vodou a užívat během dne po doušcích.
Zevní užití:
Zevně se v některých indikacích užívá čerstvá oranžová šťáva, vytékající z poraněných stonků.
Mast: 5-6 g šťávy na 50 g sádla nebo tzv. prosté masti (Unguentum simplex). Nebo smíchat stejným dílem práškovanou drogu, lanolin a bílou vazelínu. Na každých 100 g masti přidat pro konzervaci 1 g prášku Septonex a řádně rozmíchat.
Nebo:
Do 100 g vhodného masťového základu vmícháme 12-15 g čerstvé šťávy.

VRBOVKA MALOKVĚTÁ

  • Léčivé účinky: lidové
Vrbovka malokvětá: Urogenitál: Lidové - Bylina s převážným působení v oblasti urogenitálního systému. Použitou drogou je kvetoucí nať. Vrbovka patřila kdysi k bylinám běžně používaným, ale v průběhu času se na ni zcela zapomělo. Droga se uplatňuje při chorobách prostaty, při chronickém prostatismu a při stařecké hypertrofii prostaty (adenoma prostatae). Ovlivňuje však také zánětlivé choroby ledvin a močového měchýře. Sice diskutabilní, ale možné je i protinádorové působení při tumorech prostaty a močového měchýře. Vrbovka odstraňuje i pálení a jiné bolesti, které se často objevují po operaci močových cest. Diskutabilní je působení při zhoubných nádorech prostaty. Při prostatické poruše podáváme vrbovku samostatně nebo spíše ve směsi se zlatobýlem, dobromyslí, kopřivou, vřesem, svízelem syřišťovým a rdesnem ptačím. Jinak je vhodná kombinace s čekankou, oddenkem pýru, kořenem jehlice trnité. Doporučujeme též kombinaci vrbovky a vrbky, neboť na některé muže působí více vrbka, na jiné vrbovka a nejlépe pak jejich vzájemná kombinace.
Vrbovka malokvětá: Celkové metabolické účinky: Lidové - Vrbovku můžeme aplikovat při některých endokrinních poruchách do tzv. krev čistících čajů.
Vrbovka malokvětá: Ostatní: Lidové vnitřní - Vrbovku můžeme aplikovat při kožních chorobách.
  • Skupinové účinky dle Lékopisu:
urologikum.
Vrbovka malokvětá: Homeopatie: Vrbovka je velmi vhodným objektem pro homeopatické využití. Zpracováváme čerstvou kvetoucí nať, sbíranou v době největšího květu, nejlépe dopoledne kolem deváté hodiny. Ze sběru vybereme odkvetlé květy a případně semena. Zpracováváme podle §3 lihem 95%. Dále pak ředíme až do potence D4 lihem 30%. Obecně užíváme potence D3 a D4 s průměrným dávkováním 3krát denně 8 kapek, před jídlem. Užíváme především při potížích s prostatou, ale hlavně ve směsích proti všem potížím v pánvi, tzn. nejen při zbytnění prostaty. Mohou to být potíže s močovody či s močovým měchýřem, ale v neposlední řadě je zde prokazatelný vliv i na mozkovou sféru.Při prostatické poruše podáváme vrbovku samostatně.
Vrbovka malokvětá: Prevence: V prevenci podáváme vrbovku nejčastěji v létě, v "zeleninové" úpravě, protože pročišťuje ledviny a vůbec močové cesty včetně měchýře. Čerstvé listy vrbovky, žabince obecného (Alsinula media (L.) Dostál) a lebedy zahradní (Atriplex hortensis L.) smícháme přibližně stejným dílem, důkladně propereme v tekoucí vodě a vhodíme do vařící slané vody. Povaříme na mírném ohni, přecedíme a vytlačíme přebytečnou vodu, potom jemně nakrájíme, přidáme trochu světlé jíšky a doplníme malým množstvím vody nebo mléka a ještě krátce povaříme. Podáváme jednou denně nebo ob den kompotovou misku - po dobu 2 týdnů při denním užívání a 3 týdnů při užívání obden.

Užívání

Možnosti užívání bylin:
Nálev – připravené bylinky polijeme vařící vodou – přikryjeme – necháme 5 – 10 minut máčet – nikdy nevařit !!! 
Odvar – byliny vložíme do studené vody – za stálého míchání vaříme stanovenou dobu – odstavíme popř. scedíme 
Zápar – byliny vhodíme do vařící vody – přikryjeme a 5 minut mírně povaříme 
Macerát – byliny zalijeme studenou vodou – necháme 
Vnitřní užití:
Jednu vrchovatou polévkovou lžíci drobně sekané nati spaříme 1/4 l vroucí vody a necháme 15 minut vyluhovat. Podáváme 2x denně, ráno na lačno a půl hodiny před večeří. V těžších případech můžeme thé podávat i 3x denně.
Nebo:
Čaj: Jedna vrchovatá čajová lžička na 1/4 l vody, jen spaříme a necháme krátce vyluhovat. Pijeme jen dva šálky denně (výjimečně i tři). Ráno na lačno, večer půl hodiny před večeří.
I v nejtěžších případech vždy pijeme pouze dva šálky čaje z vrbovky za den a to jeden ráno a druhý večer. To však neznamená, že nemusíme vyhledat lékaře.
Vrbovku můžeme kombinovat i do směsí. Doporučuje se kombinace 3 dílů vrbovky, 2 dílů kontryhele a 1 dílu fenyklu. Podáváme 3x denně asi 1/4 l nálevu po dobu 3 týdnů. Osvědčila se také kombinace se zlatobýlem.
Z vrbovky připravujeme i bylinářský čaj.
Osvědčil se též homeopatický čaj podle Kloudy v potencích kolem U3. Tento čaj podáváme v dávkách po 0,4 litru, 2-4krát denně.